Ahoj, ahoj.
Zdravím všechny fandy letectví a modeláře. V letošním roce slavíme sto let naší druhé nejstarší letecké továrny, slavné pražské Aerovky. Tedy přispívám také svoji troškou do mlýna. Vím, že první Aerovky byly dvouplošníky konstruktérů Rossnera, později Husníka, že právě Aerovka dala našim aerolinkám první dopravní letouny, ať už přestavěného „Branďáka“, či „limuzínu“ Ae-10, je mi jasné že Aero vyrobilo i legendárního Delfína, jehož nádherný model jsem jako stavebnici dostal od mých drahých kolegů z TMB na rozlučku, a další a další typy. Nicméně ta pravá „Aerovka“ je a vždy byl a bude pro mě typ Aero-45 se svými verzemi. (Aero Ae-45, Ae-45 Super, Ae-145). Je to éro, které bylo víceméně ilegálně zkonstruované a postavené ještě před „vítězným“ únorem a absolutně předběhlo svoji dobu, v rozumných zemích je dodnes hýčkáno jako symbol dokonalého výrobku a je to velevzácný veterán. Bohužel u nás v době rozvinutého socializmu se naznalo, že je to stroj zastaralý, neperspektivní a nekoncepční, a začátkem let osmdesátých se téměř všechny exempláře zrušily, zůstalo jen pár kousků v muzejích a létá pouze jeden kus Ae-45 Super, známá a již profláknutá OK-KGB v aeroklubu Kolín. Později se ze Slovinska koupila jedna „Stopětačtyřicítka“, létá pod značkou OK-DAJ, údajně u nás v Brně na Tuřanech, nevím, nikdy jsem ji ještě neviděl. A toto trio doplňuje ještě jedna Ae-145 na Slovensku, OM(dříveOK)-NHS Ale „Pětačtyru“ mám já osobně moc rád. Dokonce mi bylo dopřáno se na ní proletět nad Výstavištěm, bylo to v září 1967 v době veletrhu. Bylo mi tehdy dvanáct a dodnes to mám v paměti. Byla to originální Ae-45, OK-EPE, v.č.5050, tehdy celá stříbrná, pouze vrtulové kužely byly modré. (Seděl jsem vzadu napravo). Ale tu jsem modelově neztvárnil, ve vitrině by byla asi dost fádní. Prohlédl jsem mnoho a mnoho fotek, nejčastěji se objevuje ona KGB, já bych ji byl udělal v tom původním zbarvení ČSA, to jest světle modrošedá vespod, bílá navrchu, modré doplňky a modrý pruh s bleskem na trupu plus tehdejší znak ČSA. A písmena měla oblé kontury. Takže by to chtělo celý nový aršík. Vybral jsem si tedy OK-KER, která byla na aršíku MiKu Models. Ta mašinka existovala, pamatuji si, že jsem kdysi viděl nějakou černobílou fotku. MiKu uvádí, že byla v kombinaci leštěného hliníku a krémové barvy s modrými doplňky. Doplnil jsem ovšem modré náběžné hrany křídla a VOP, to bylo tehdy běžné. Čí ta mašina byla, to fakt nevím, mohla být snad předváděcí, nebo nějaká firemní. (Jestli někdo ví, ať mi dá vědět).
A něco k tomu modelu.
Tento nádherný kousek naší letecké historie ztvárnila poprvé firma VEB KVZ, pozdější Plasticart v tehdejší NDR. Modýlek samozřejmě má spoustu neopravitelných kopanců, ale byl to první plastikový kit ve východní Evropě, a je pěkné, že si tento náš typ vybrali Němci jako prvotinu. Později, pokud vím, se stavebnice Aerovky vyráběla u nás pouze jako resinový odlitek u fy RVHP a MiKu Models, potom někde ve světě ještě jeden resin, už nevím. Když se objevil plastikový kit od ruského A-Modelu, dal jsem MiKu pryč a možná jsem byl vůl. Nicméně, Aerovečku jsem měl… Pořád se mi vrtala v hlavě a řekl jsem si letos, že bych ji měl dát dohromady, když je to výročí. Takže hurá do toho! Je třeba připomenout, že Ae-45 a Ae-45Super není totéž, (vrtulové kužely, kryty motorů, kryt kabeláže před palubní deskou, atd atd…). No, nějak jsem to zvládl. Původní obtisky na trup se mi rozpadly, dělal jsem si nové, samozřejmě ta retuš barev tam je vidět. Vrtule, podvozkové kryty a disky kol jsem použil od MiKu, kryt přístrojů jsem vyrobil z původní A-Modelácké kabiny, neboť jsem měl acetátový kryt kabiny, darem přímo od fy Pavla Models, (zaintervenoval tehdy náš kamarád Zdeněk Modlitba). Takže, Super Aero je hotové a stojí ve vitrině. Podruhé bych do toho asi nešel, leda že by se některý z našich skvělých výrobců jednou pochlapil a odklonil se od produkce stále lepších a dokonalejších kitů Fokoušů, Mezků či Warhawků, a vrhl na trh perfektní stavebnici tohoto ikonického stroje, na měřítku by třeba ani tak nezáleželo.
NB: Existují i dvě krásné papírové stavebnice „Stopětačtyřicítky“:
https://www.magnetpress.cz/stavebnice/papirovy-model-aero-145/
http://www.freetime.co.ua/en/paper-planes/3148-aero-ae-145.html
Takže tak nějak. Omlouvám se, že jsem kecal moc, ale co na srdci, to v prstech na klávesnici.
Letounům zdar a Aerovce všechno nej do druhého století!!!
Váš JuRAF
P.S.:
Takhle vypadalo Kágébéčko původně
A takhle létá origoš Ae-45S poslední v Česku.
