Po mnoha a mnoha letech jsem se konečně pochlapil a postavil jsem si model dopravního letounu Tupolev Tu -104A od ruské firmy OKB 144.
Jak název výrobce stavebnice napovídá, jedná se o kit v měř. 1:144, který jsem si dovezl z daleké matičky Rusi, (byl jsem tam v roce 2005 na služební cestě s Gymnáziem Blansko),
V Sankt Petěrburgu, v malém obchůdku na Litějnom prospektě, z dálky maskovaným, coby prodejna technické literatury, tam byla na poličce ta krabička jediná, poslední a asi čekala na mě, protože jsem si ten model tuze přál.
Po rozbalení jsem zjistil, že to asi budou galeje, ale, protože model tohoto veleslavného letounu bohužel nebývá často uveden v katalozích renomovaných výrobců plastikových modelů, šel jsem do toho.
Po úvodním vyčerpání mi moc a moc pomohl kolega Mirek Havelka od nás z TMB, nejen vydatným hecuňkem, nýbrž taky rukama a kvalitním švýcarským vercajkem mě ušetřil těch nejodpornějších úkonů, abych mohl pokračovat, ale i tak to byla fakt „challenge“.
Až jsem to dovedl jakžtakž ke zdárnému konci, bylo to na menší oslavu.
Finis coronat opus, jak říkají staří latiníci, a tento opus korunovala naprosto dokonalá
obtisková sada od firmy Boa Agency. Takže aspoň kousek práce byl příjemný.
Na tenhle modýlek padlo spousta šmirglů, lepidel, tmelů, základovky, barev a laků, ale jsem moc rád, že už to stojí ve vitríně. Stojánek je upravený z těch modýlků, které se kdysi prodávaly s časákama v trafikách, pár jsem jich dostal od kolegů v TMB.
A proč jsem si zvolil letovou konfiguraci? No protože k tomu všemu ještě rozřezávat podvozkové gondoly, otvírat šachty, čistit příšerně vylisovaná kola a nohy, a ještě hlídat vyvážení, na to už jsem fakt neměl nervy.
Konečně je to hotový.
3x YPPPAAA!!!
A teď něco osobního:
Byl bych nerad, aby se té mašině někdo vysmíval.
Bylo to moje dětství, jako šestiletý jsem ji viděl na Ruzyni a byl jsem z ní vedle.
Měl jsem i celkem tvarově povedenou hračku na setrvačník (viz foto), moc jsem to Tučko měl rád. Postavil jsem o pár let později,( i když zoufalým způsobem), model od VEB KVZ, (později Plasicart), to mi bylo asi deset. Je zajímavé, že od té doby jsem Tučko nikdy nestavěl, ani jsem neměl stavebnici.
A v šestnácti se mi poštěstilo na obdivovaném Tučku letět na lince ČSA Praha-Moskva, což je klasika nejklasičtější, a taky Tbilisi-Mineralnyje Vody, (Kavkaz), samozřejmě s Aeroflotem. Takže vzpomínky tu jsou.
Zdraví
Váš JuRAF
