22. června 1941, první den německé invaze do Ruska, využila Luftwaffe krásné počasí k útoku na cíle hluboko na nepřátelském území. Při počátečním útoku hráli velkou roli stíhači na Bf-109E z Jagdgeschwader 77 „Herz As“ („Srdcové eso“). Létající ve dvojicích v tzv. volném lovu se střídali a chránili most poblíž Jampolu, odhodlaní zabránit Sovětům v jeho zničení, aby jej mohli použít postupující německá vojska.
Přestože v ten den nebylo ani stopy po nepřátelských letadlech, sovětská protiletadlová děla zůstala aktivní. Ve skutečnosti asi ve 14:00 našli střelci svůj cíl na jednom z Emilů, což mělo za následek vážné poškození jeho chladicího systému. Pilot namířil své zasažené letadlo na německé linie, ale když se jeho motor zadřel, uvědomil si, že to nezvládne. Příliš pozdě na záchranu padákem. Neměl jinou možnost, než se pokusit o přistání na břiše na rovném poli v zemi nikoho. Když se pilot blížil k poli, najednou uviděl skupinu vojáků. „Pane Bože!“ myslel. „Jsou to Rusové!“
Letoun úspěšně přistál a zanechal v zemi hlubokou brázdu – pilot otřesený, ale v bezpečí. Vystoupil z kokpitu a poté se rozběhl k německým liniím. Vojáci Rudé armády však nebyli nikde vidět očividně hledali někde jinde. Tihle vojáci nevěděli, že nechali jednoho z nejzlověstnějších mužů Třetí říše vyklouznout. Šťastný pilot, který běžel o život, byl třetí nejvýše postavenou postavou říše – nikdo jiný než SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich, hlavní architekt konečného řešení, metodický, chladnokrevný plán vyhladit všechny evropské Židy.
Kariéra
Heydrich, vedoucí Reichssicherheitshauptamt (RSHA – Státní bezpečnostní služba) a později také vojenský guvernér českého loutkového protektorátu Čechy a Morava, byl ďábel mnoha tváří. Kultivovaný a dobře vypadající zabiják Heydrich nezapadal do obecně přijímaného obrazu násilníka SS. Bývalý námořní důstojník byl vynikající šermíř, dobrý hráč na housle, bezchybný jezdec a nakonec stíhací pilot. Také byl znám jako podstupovatel rizik, často se zdánlivou arogancí přehlížel svou osobní bezpečnost. Ve skutečnosti zemřel rukou československých vojáků a odbojářů vyslaných z Anglie v červnu 1942 po jízdě v otevřeném autě ulicemi Prahy.
Heydrichova bezohledná povaha je bezpochyby důvodem, proč ho létání tak přitahovalo, ale kupodivu ve studiích o životě tohoto člověka bývá jeho krátká kariéra v letectví přehlížena.
Pilotem u Luftwaffe
Neslavný policejní šéf začal létat bezprostředně po vypuknutí války v roce 1939. V té době nebyl Heydrich kvalifikován jako pilot, ale v září toho roku údajně létal jako střelec nad Polskem. Byl rezervním důstojníkem Luftwaffe, pravděpodobně Oberleutnant nebo Hauptmann, ale jeho bombardovací jednotka je stále neznámá a podrobnosti jeho činnosti nad Polskem jsou povrchní.
Jako šéf RSHA byl Heydrich nepochybně mimořádně zaneprázdněným mužem. Přesto si našel čas na letecký výcvik. Každé ráno navštěvoval pilotní školu, než se vydal do své kanceláře. Není jisté, ze které školy nakonec získal licenci, ale pravděpodobně to bylo v Berlíně nebo v jeho blízkosti, kde sídlí ústředí RSHA.
Na konci roku 1939 a na začátku roku 1940 navštěvoval Heydrich známou školu stíhacích pilotů ve Werneuchenu severně od Berlína, kde cvičil v Messerschmittu Bf-109D. Šéf RSHA byl evidentně problematický učeň pro svého instruktora Oberleutnanta Franka-Wernera Rotta: „Byl jsem pověřen úkolem trénovat [ho] jako stíhacího pilota, i když na to byl podle přijatých požadavků dost starý,“ řekl Rott o Heydrichovi, který se narodil 7. března 1904 v Halle / Saale. „Jako pilot byl neobvykle ostrý (náhlý), možná proto, že si byl vědom nebezpečí, která mu hrozí, nebo možná z nějakého jiného důvodu.“
Do boje – operace v Dánsku a Norsku u JG 77
Když 9. dubna 1940 začala operace Weserübung, německá invaze do Dánska a Norska, viděl ji Heydrich jako příležitost zářit ve vzdušném boji. Po ukončení výcviku ve Werneuchenu odletěl do Norska v uniformě Hauptmanna Luftwaffe, aby se zúčastnil operace. Po jeho boku stál Rott, nyní mu byla přidělena nevděčná práce být jeho vzdušným bodyguardem. V prvních týdnech kampaně Heydrich letěl s II. Gruppe z Jagdgeschwader 77 (II./JG77) a připojil se k 6. Staffelu, kterému velel Hauptmann Franz-Heinz Lange. 6. staffel měla na letišti Trondheim-Vaernes k dispozici 12 stíhaček Bf-109E (10 způsobilých k boji). Heydrich byl brzy přeložen do štábu II / JG.77, umístěného v Kristiansad-Kjevik.
Piloti skupiny přijali svého nového kolegu se smíšenými pocity. „V té době do naší 6. Staffel přišel nový Hauptmann Luftwaffe, alespoň taková byla jeho hodnost na uniformě, ale někteří říkali, že vůbec nebyl Hauptmann Luftwaffe, ale velmi důležitý, velká ryba,“ vzpomíná později Gefreiter Karl Holland. „Dozvěděli jsme se, kdo to byl: Reinhard Heydrich, šéf RSHA.“ Zůstal s námi asi čtyři týdny a účastnil se jako každý jiný pilot naší 6. Staffel všech bojových misí.
Jeho chování k nám, obyčejným vojákům, bylo neobvykle přátelské. Na začátku května, kdy Hauptmann Lange chyběl, byl nejvýše postaveným důstojníkem v Staffel. V té době musel být některý z vojáků povýšen a stalo se, že jsem byl povýšen na Gefreitera zrovna Já a hned jedním z nejkrutějších řezníků Třetí říše. Heydrichův podpis stále vidím v mé služební knížce. “
I když sloužil u II./ JG 77, Heydrich nemohl zanedbávat své povinnosti jako šéfa RSHA. Zůstal v neustálém kontaktu s centrálou v Berlíně a po večerech poslušně vykonával svoji policejní práci. Podle článku napsaného v pražských novinách „České slovo“ 9. června 1942, po jeho smrti: „…..se jeho kamarádi a piloti 6. Staffel často ptali: Kdy vlastně major Heydrich spal? Každé ráno byl poblíž svého letadla, vždy svěží a živý a připravený k letu. “
Kombinace Heydrichova nedostatku letových zkušeností a nedokonalého vojenského vybavení tohoto období se však téměř ukázala jako osudná. Při vzletu z letiště Stavanger-Sola 13. května 1940 ztratil Heydrich při vzletu kontrolu nad svým „žlutým 3“ Bf-109E-3 – což je běžný jev pro tento typ stíhaček, když jej pilotovali nezkušení piloti. Letoun převrátil na záda a utrpěl 90 procentní poškození, které zapříčinilo jeho vyřazení z provozu. Heydrich, vytažený z havarovaného letadla s velkými obtížemi, si při srážce zázračně poranil jen levou ruku a následný den pokračoval v letu. Jeho pobyt v JG 77 však skončil krátce po této události a on se vrátil do Berlína.
O přesném počtu misí, které Heydrich letěl v Norsku, nejsou k dispozici žádné informace, ale je jisté, že nebyl zasažen během vzdušných bojů. Získal bronzový odznak pilota i Železný kříž 2. třídy – ocenění udělená všem stíhacím pilotům Luftwaffe po určité době služby v první linii. Bronzový letový odznak byl typicky udělen pilotům po 20 úspěšných bojových misích.
Rok 1941 – v Holandsku u JG 1
V dubnu 1941, po desetiměsíční přestávce, se Heydrich vrátil k Luftwaffe, tentokrát s I./ JG 1 umístěným ve Wangerooge v severním Německu. Konkrétně u Štábní letky, ale v podřízenosti mu nebyla díky malým zkušenostem žádná letka. Jednotka byla součástí říšské protivzdušné obrany a byla pověřena zejména z odrážení potenciálních britských leteckých útoků ze Severního moře. Jejím velitelem byl zkušený velitel Obstlt. Carl Schumacher. Z Wangerooge provedl Heydrich průzkumné lety přes severní pobřeží Německa a Nizozemska na Me-109E-7(W. Nr. 3765). Na trupu letounu měl namalovaný starogermánský runový znak S jako „Sieg“ (vítězství).
Heydrichův pobyt u JG 1 však rychle skončil, opět následkem nehody. Při pojíždění s letounem chtěl zaparkovat přímo v hangáru, zavadil křídlem uvnitř budovy a poškodil letadlo. Opět se vyhnul vážnému zranění. Z tohoto porušení předpisů vyšel kupodivu bez úhony, jelikož tento případ smetl ze stolu velitel jednotky a řekl, že takovou chybu může udělat každý (ve skutečnosti mu nic jiného než to takto řešit nezbývalo)
Operace Barbarossa – znovu u JG 77 v Rusku
Navzdory svým dvěma nehodám se Heydrich vrátil k létání i když se Německo připravovalo na operaci Barbarossa – její invazi do Sovětského svazu.
V polovině června odletěl z Berlína na svém osobním Bf-109E-7 s označením „<S“ (W.Nr. 1962) Bez ohledu na výslovný rozkaz SS-Reichsführera Heinricha Himmlera, který mu zakázal létání v bojových misích, dorazil Heydrich v uniformě majora Luftwaffe na letišti Balti(Moldávie, Rumunsko) v jižním sektoru východní fronty. Tam se vrátil k II./JG 77, kterému nyní velí zkušený Hauptmann Anton Mader, eso s 86 vzdušnými vítězstvími a který je držitelem Rytířského kříže. Heydrichův neoprávněný pobyt v JG 77 nezpůsobil Maderovi nic jiného než potíže, počínaje pouhou myšlenkou na to, co by se mohlo stát Heydrichovi v přední linii. Mader brzy zjistil, že jeho obavy byly oprávněné.
Jeden pilot, který si pamatoval zajímavé podrobnosti Heydrichova působení v JG 77, byl technický důstojník jednotky Oberleutnant Georg Schirmböck: „Na začátku kampaně proti Sovětskému svazu se SS-Obergruppenführer objevil jako major. Dorazil se svým osobním Bf-109E-7 (W.Nr. 1962). Šlo o původně Bf-109E-3, který prošel generální opravou a dle tehdejší praxe upravený na standard verze E-7(kabina z E-3 mu ovšem zůstala). Řekl nám, že toto letadlo dostal od generála Ernsta Udeta jako [vděčnost] za službu, kterou mu poskytl v Berlíně tím, že mu pořídil speciální poznávací značky pro jeho auto. Což Udetovi umožnilo řídit v noci a i během výstrah z náletů.
Bylo zajímavé být s Heydrichem, zvláště pozdě večer, když po jedné nebo dvou sklenkách vína začal mluvit více a řekl nám zajímavé podrobnosti o životě v nejvyšších kruzích v Berlíně. Některá fakta, která jsme se dozvěděli, byla docela šokující. Heydrich se nabídl, že převelí Oberleutnanta Brockmanna a mě do Waffen-SS. Myslel si, že po válce budou na německých velvyslanectvích v zahraničí zapotřební atašé u policie, a na tento post bude potřeba vhodných lidí, kteří prošli frontou. Slíbil nám, že pokud přestoupíme na Waffen-SS, povýší nás alespoň o jeden stupeň. Když jsem několikrát letěl s Heydrichem jako jeho číslo 2, tak jsem poznal, že neměl moc dobré zkušenosti. A proto asi ani neměl úspěchy v boji. “
Další pilot II./JG 77, poručík Joachim Deicke, připomněl, že Heydrich „byl velmi dobrý karetní hráč a… byl schopen dlouho a nadšeně hovořit o významu německé invaze do Ruska. Podle něj to byla naše morální povinnost plně využít neomezené bohatství této země – něco, čeho ruský lid a komunistické vedení nebyli schopni dosáhnout. Vysvětlil své fantastické nápady, jak by se pod německou vládou mohly tyto země přeměnit v ráj. V té době jsme byli plní obdivu, protože náš kontakt s takzvaným „rájem dělníků a rolníků“ a dojem, který tento ráj zanechal, nějak potvrdila Heydrichova slova. Ale nikdo se nikdy nezmínil o hrozných operacích a vraždách spáchaných SS-Einsatzkommandos jménem našich lidí. “
Maderovy obavy se brzy uskutečnily, když bylo Heydrichovo letadlo zasaženo sovětskou protiletadlovou palbou odpoledne 22. června a nouzově přistálo na poli poblíž Olshanky. Když se druhý pilot z Heydrichovy dvojice vrátil sám, celá letka zpanikařila a Mader byl zoufalý. „Dodnes si pamatuji, jak mezi námi procházel Oberstleutnant Mader a ptal se, jak odpovědět na očekávané otázky,“ vzpomněl si Deicke. „Hodiny ubíhaly bez informací o Heydrichovi.“ Toho večera jsem měl službu. Maderova nálada zůstala nízká. Najednou zazvonil telefon. Bylo to volání z přední linie. Než jsem mohl rozptýlit všechny černé myšlenky v mé hlavě, uslyšel jsem hlas oznamující volání tankové divize z přední linie. Jeden důstojník mi oznámil, že jednoho z našich pilotů, kteří havarovali v zemi nikoho, zachránila průzkumná hlídka. Řekl mi něco jako: „Pilot byl sestřelen, ale zjevně něco skrývá, protože tvrdí, že je Major Reinhard Heydrich.“ Po krátké výměně s Maderem jsem řekl, že je přirozeným nedorozuměním, že jeden z našich pilotů chybí a měl by to být on. Požádal jsem ho, aby nevěnoval pozornost řečím pilota, protože je to dobrý člověk. Chovejte se k němu prosím dobře a co nejdříve ho vezměte k nám zpět. “
Heydrichův osobní Bf-109E-7(W.Nr. 1962) utržil poškození 30% a byl opraven. Letoun převzal jeho bývalý osobní strážce již zmíněný Oblt. Georg Schirmböck, který s ním 20. 7. 1941 havaroval poblíž Balti, když při nízkém letu došlo k dotyku se zemí. Další osud letounu je neznámý.
Několik dní později se Heydrich musel vrátit do Německa. Přesný počet misí, které letěl na východě opět není znám. Přesto mu byl udělen Železný kříž 1. třídy a stříbrný odznak pilota, který byl obvykle udělen po 60 bojových misích.(započítány mise v Dánsku a Norsku a možná i Polsku)
Himmler nikdy nebyl spokojený s Heydrichovým působením u Luftwaffe, ale po vyslechnutí incidentu z 22. června skončila trpělivost i šéfa SS. Heydrich porušil jeho výslovné rozkazy nelétat bojové mise a byl sestřelen nad zemí nikoho. Útěkem sice unikl Sovětům, ale mohlo to mít pro říši nevyčíslitelné následky. Zuřivý Himmler jednou provždy uzemnil Heydricha. Už nikdy neletěl v boji.
Navzdory vojenským vyznamenáním, které Heydrich obdržel, ho ti, kdo s ním letěli, nepovažovali za dokonalého pilota, ani jím nemohl být. Byl to prostě „starý“ muž hrající hru mladého muže. V 36 letech je prostě příliš pozdě na to, aby se stal stíhacím pilotem. Zadruhé, i kdyby dokázal překonat věkové omezení, jeho důležitější povinnosti mu bránily v tom, aby svou plnou energii věnoval učení se všem složitostem vzdušného boje. Jakkoli by si přál, Heydrich by se nikdy nestal „Luftwaffe expertem“.
Je bohužel faktem, že i když byl nacistickou zrůdou, tvůrcem programu na likvidaci Židů a likvidátorem českého odboje, tak to byl i zároveň jeden z velice mála pohlavárů, kteří bojovali na frontě. Takže zbabělec to rozhodně nebyl. Co ho vedlo k tomu být pilotem se už asi nedozvíme. Asi dobrodružná či sportovní povaha nebo být ve všem nejlepší.
Kamufláže v tomto článku jsou rekonstrukcí pravděpodobného vzhledu dle zkoumání fotek a dalších podkladů. Veškerá práva vyhrazena. Pro případné použití mě kontaktujte přes majitele webu. Článek je historický. Není to míněno jako glorifikace válečného zločince.