Gates Learjet 35 je jedním z nejznámějších letadel kategorie biz-jet. Vznikl v 70. letech 20. století a vyrábí a používá se dosud. Po celém světě létají tyto Learjety u soukromých, civilních i vojenských provozovatelů.
Výrobce Stransky nám nabízí model tohoto letounu ve stále populárnějším měřítku 1/144, zatím jsou k dispozici dva přebaly. Trochu mě zklamalo, že v obou krabičkách jsou pouze vojenské a polovojenské stroje. Snad se dočkáme i dalších přebalů, kde budou civilní letouny, přece jenom jsou pro toto letadlo typičtější a podle mě i elegantnější.
Každá krabička obsahuje tři markingy. První má vpředu kresbu letounu od německé záchranky DRF Luftrettung v pěkném červenobílém zbarvení. Tady je vlastně jediná výjimka, toto nejsou vojáci. Dále můžeme postavit letadlo švýcarského vojenského letectva, bílé s červenými doplňky a šedé letadlo americké firmy Phoenix Air s tlamou a tygřími pruhy na trupu. Tato firma poskytuje své letouny pro vojenský výcvik v různých úlohách.
Druhý přebal má na titulu kresbu japonské, vojenské verze Learjetu. Dále máme možnost si vybrat letadlo od finského letectva v typické kamufláži na horních plochách nebo Learjet australského letectva v bílém zbarvení s modrým pruhem na trupu. Zajímavostí tohoto zbarvení je, že kromě vojenských znaků nese i civilní imatrikulaci.
Moc se mi líbí, že na zadní straně krabiček je natištěn reliéf letištní plochy, který můžeme použít jako podložku pod model.
Návod ke stavbě je vytištěn barevně na lesklém papíru formátu A4 přeloženém na půl, vzniknou tak čtyři strany. Na první je schéma dílů v rámečcích, kde je přehledně vyznačeno, které díly ke stavbě nebudeme potřebovat. Na dalších dvou stranách vidíme přehledně zpracovaný postup stavby. Alternativní díly pro různé verze, jako závěsníky nebo kryty antén mají umístění vyznačené na částech výkresů a jsou okótované pro přesné umístění. Na poslední straně jsou schémata zbarvení. Barvy jsou bohužel určeny jen obecnými názvy, bez upřesnění odstínů. Za nedostatečné považuji to, že chybí celkové pohledy shora a zdola, u některých schémat jsou nakreslena jen křídla ze shora, ale třeba u letounu Phoenix Air tak nezjistíme zda má pruhy i na křídlech. Z fotek na internetu jsem zjistil, že nemá.
U australského letadla zase chybí na křídle nakreslené znaky, které tam mají být a najdeme je i v obtiscích.
Obtisky vypadají na pohled dobře, jsou ostře vytištěné, s výborným soutiskem. Obsahují i okna, která jsou vytištěna neprůhledně, nelíbí se mi, že jsou světlá, mám u modelů 1/144 radši pokud jsou okna černá nebo aspoň tmavě šedá. V obou přebalech jsou přiložené opravenky. V první krabici jsou to boční okna, která jsou o něco tmavší, ve druhé jsou lépe vytištěny australské znaky.
Stavebnice tvoří dva rámečky výlisků, velký bílý a menší čirý, ve druhém přebalu je navíc maličký rámeček s dílem reflektoru pro japonskou verzi. Po prvním prohlédnutí vypadají výlisky pěkně, na některých menších dílech jsou sice drobné otřepy, nic hrozného. Rytí je jemné, úměrné měřítku, neztrácí se ani u okrajů. Čiré díly jsou také pěkné, bez kazů. Obsahují čelní sklo a boční okna, ty normálně nejsou potřeba, ale díly trupu mají zevnitř okna naznačena ztenčením, takže kdo by chtěl, mohl by si je vypilovat a použít ta čirá. Jelikož však model neobsahuje ani náznak vybavení interiéru jsou čirá okna z mého pohledu zbytečná.
Stavba:
Protože stavebnice neobsahuje žádný interiér, začal jsem slepením trupu. Tedy napřed se zalepí do jedné z polovin dno příďové podvozkové šachty. Poloviny trupu lícují perfektně, i rytí navazuje. Do přídě jsem vložil závaží, aby mi hotový model nepadal na ocas, použil jsem několik rybářských olůvek, která jsem zajistil tak-item. Dále jsem přilepil čelní okno, které jsem zevnitř zatřel černou barvou. Dále přišlo na řadu přilepení křídla. Centroplán byl trochu delší než otvor v trupu kam měl přijít, což je ta lepší varianta, přece jenom je jednodušší trochu materiálu ubrat, než tmelit spáru. Takže stačilo pár tahů brousítkem a křídlo sedlo na své místo bez problémů. Po slepení motorů přišlo na řadu jejich umístění do trupu.
Ano do trupu, protože motory jsou vyřešeny poněkud zvláštně. Uvnitř trupu máme slepit jejich pylony v jeden celek. Je to trochu složitější operace, protože musíme naslepo slepit k sobě natupo dvě destičky, na tomhle záleží to, aby motory nebyli vůči trupu různě vysoko. Když mi pylony motoru vytvrdly do jednoho celku, mohl jsem upravit polohu motorů v trupu tak, aby byly v půdorysu správně umístěné, pak už stačilo jen zatřít extra-thinem spáru kudy vstupují pylony do trupu a motory byli zafixovány. Dalším krokem bylo přilepení VOP, tady je jen třeba dát si pozor při oddělování z rámečku, abychom nepřišli o přední a zadní část středového vřetena. Po přilepení nádrží na konce křídla, ocasní stabilizační plochy a antény pro vybranou verzi bylo hotovo pro barvení. Lepilo se příjemně, vše sedělo, tmel jsem nemusel použít.
Nastříkal jsem celé letadlo bílou barvou, po jejím zaschnutí jsem přistoupil k aplikaci obtisků. Jako první jsem nanášel obtisky čelních oken. Zde nastalo první zklamání, obtisky vůbec nekopírovaly tvar okna určený čirým dílem. Byly celkově menší, zato dozadu byly moc protáhlé a nevešly se do tvaru oken. Tohle se prostě nepovedlo. Navíc světle modrá barva působí podle mě poněkud hračkovitě, nelíbí se mi.
Vyřešil jsem to natřením výplně oken lesklou, černou barvou a jejich rámů stříbrnou. Pokračoval jsem v nanášení obtisků a zjistil další jejich nepříjemnou vlastnost a to, že jsou dost křehké a snadno se lámou, to poněkud komplikovalo nanášení pruhů přes trup. Zvlášť dostat obtisk mezi motor o křídlo je poněkud oříšek, není tam dost místa na manipulaci. Dalším nemilé překvapení na mě čekalo při nanášení australských znaků z opravenky. Na rozdíl od obtisků z hlavního aršíku je zde krycí lak po celé ploše. Takže na tohle pozor, zde musíme jednotlivé znaky každý těsně obstřihnout. Nakonec jsem tedy obtisky vcelku úspěšně usadil, ale považuji je jako takové za nejslabší část stavebnic. Po nanesení všech obtisků jsem model přestříkal lesklým lakem. Barvil jsem různé detaily jako náběžné hrany, světla, podvozkové šachty a lepil drobnosti jako podvozky a jejich kryty. Tím jsem se dostal ke konci stavby.
Stavebnice Learjetu 35 od firmy Stransky je velice povedená, stavba je jednoduchá, vše dobře pasuje. Nabízí pestré a zajímavé varianty zbarvení, model velice věrně zpodobňuje tvary skutečného letadla. Do sbírky odznáčků mi přibyl další zajímavý kousek.
Roman Šlajer
Vyjádření výrobce – výrobce. Stransky kits, nemá k textu náhledu žádné výhrady
