NIEUPORT NIE-10, 1/72 HR MODEL, TESTOVACÍ STAVBA


Je to již delší dobu, co firma HR Model uvedla na trh short runové stavebnice letounu Nieuport Nie.10. Modeláři tak mají dnes na výběr osm přebalů tohoto modelu nabízející jak jednomístnou i dvoumístnou variantu. Pro účely této recenze byla zvolena stavebnice P72016 Nieuport Nie.10 Japan + Poland.

Dvojmístné cvičné Nieuporty (konkrétně verze Ni.83E.2) japonská firma Nakajima licenčně vyráběla pod označením Ko.2. Stavebnice nabízí obtisky pro tři japonské markingy. Čtvrtou kamufláží nabízenou v tomto přebalu je polský stříbrošedě zbarvený stroj verze Nie.10AR s pilotem na přední sedačce a pozorovatelem/střelcem na zadním sedadle.

V typické modré krabičce s bočním otvíráním a bokorysy nabízených kamufláží na přední straně a náhledem na další krabičkové verze na zadní straně nalezneme dva rámečky s díly, čtvereček čiré folie s natištěnými obrysy čelních štítků, návod a, v případě mé stavebnice, dva aršíky s obtisky. Obtisky mají perfektní soutisk a i drobné znaky japonského písma jsou příkladně ostré. Díly stavebnice jsou vcelku čistě odstříknuty z krémově zbarveného plastu. Díly netrpí posunutím formy a stopa po dělení formy je znát pouze na válcích rotačních motorů. Na menších dílech můžeme nalézt lehké otřepy, ale po začištění těchto dílů jsou i ty nejjemnější stoprocentně použitelné. Trup i nosné plochy mají danému měřítku krásně odpovídající naznačení potažení plátnem a na křídlech jeho prověšení mezi jednotlivými žebry.

Stavební návod nás nabádá zahájit stavbu konstrukcí kokpitu a sestavením palivové nádrže. V tomto momentu jsem si připravil i další podsestavy – kulomet pro polskou verzi, motorovou přepážku s nábojem pro rotační motor a horní křídlo, které skládáme z vnějších částí a centroplánu s táhly řízení. Na horní křídlo jsem v této fázi přilepil i mezikřídelní vzpěry. Vzpěry nesoucí centroplán jsou již součástí polovin trupu.

V dalším kroku jsme návodem instruováni k umístění sestav vybavení míst pilota a pozorovatele a palivové nádrže do poloviny trupu. Já jsem nejprve slepil poloviny trupu k sobě a usadil motorovou přepážku s nábojem pro instalaci motoru. V této fázi jsem se snažil umístit kokpity i nádrž ve shodě s návodem. Přilepení nádrže před pilotem až na úrovni motorové přepážky brání právě zmiňovaný náboj motoru. Toto jsem vyřešil vyříznutím části nádrže, aby ji náboj nebránil v instalaci na přepážku.

Aní umístění kokpitů není nejjednoznačnější. Při následování návodu vychází (dle mého názoru) sedačka pozorovatele/střelce velmi utopena v trupu a bez nalepení kousku rámečku pod podlahu pilota by to platilo i pro křeslo pilota. V této fázi jsem také nalepil začištěnou hvězdici motoru.

Tato poloha jednotlivých interiérových součástí se mi stále nějak nelíbila. Začal jsem pátrat na internetu a na Wikipedii jsem objevil náčrtek vnitřního uspořádání interiéru, které je odlišné od instrukcí ze stavebního návodu.

Ze svého kitníku jsem vyndal další stavebnici modelu a rozhodl se ji dokončit s interiérem uspořádaným dle obrázku na Wikipedii, který svým rozvržením odpovídá i čtvrtkové stavebnici typu od českého výrobce. Netvrdím, že sestavit interiér, tak jak nabádá návod, je špatně. Pouze jsem nenalezl žádný podklad, který by svojí konstrukcí odpovídal návodu. Navzdory tomu, že jsem chtěl model dokončit v polském zbarvení, kdy je evidentně pilotní sedačka ta přední, přilepil jsem tuto sestavu na zadní pozici – pro toto řešení je trup vybaven osazením pro podlahu pilotního prostoru. Sedačku pozorovatele jsem usadil nad palivovou nádrž.

Poté následovalo uzavření pilotního prostoru, přilepení motorové přepážky, instalace motoru a motorového krytu, připojení spodních křídel a ocasních ploch. Tyto operace se obešly bez jakýchkoliv problémů a po pečlivém začištění nebylo třeba ani tmelu. Celý model byl lepen svařovacím lepidlem vyjma výpletu, který jsem lepil vteřinovým lepidlem. Na celém modelu jsem tmel použil pouze na začištění spoje polovin trupu na spodní straně.

Od tohoto okamžiku jsem začal pracovat na modelech samostatně. Nejprve jsem dokončil model, který zůstal pouze v plastu. Přilepil jsem držák kulometu, samotný kulomet a vrtuli. Připravené horní křídlo jsem připojil na trupové vzpěry. U křídelních vzpěr mi vznikla asi dvoumilimetrová mezera, kterou jsem řešil zbroušením trupových vzpěr. Pak již nevznikl žádný problém při závěrečném sestavení modelu. Poslední fází bylo připevnění konstrukce podvozku. To bylo opět bezproblémové.

Model, který dostal i barevný kabát, jsem sestavil do sestavy trupu s konstrukcí podvozku a nosnými plochami vyjma horního křídla a drobných součástek. Tyto sestavy jsem dle návodu nabarvil a nanesl obtisky. Kromě dekálů dodaných ve stavebnici, jsem pro lemování trupu použil obtisky 0,5mm pásků černé barvy z řady ODecal firmy AIRmolds. Náběžné hrany byly černě natřeny štětcem. K usazení obtisků byly použity přípravky Mr. Mark Setter a Softer, na které dobře reagovaly.

Na závěr jsem usadil horní křídlo a dolepil drobné díly – čelní štítek, kola, vrtuli a kulomet s konstrukcí. I v tomto případě jsem musel zkrátit trupové vzpěry, abych docílil spojení spodního křídla s křídelními vzpěrami. Za použití násilí by jistě bylo spojení také dosaženo, ale spodní křídla by měla příliš velké vzepětí. Posledním krokem stavby bylo vypletení letounu. K tomu jsem použil vlákno Lycra, které je pružné a dobře reaguje na vteřinové lepidlo.

Stavbu modelu jsem si užil. Jde o kvalitní model, který zvládne běžný modelář. Náročnost je dána zejména tím, že se jedná o dvojplošník a použitou technologií výroby – short run, kdy je častěji nutné pečlivě začišťovat jednotlivé díly. Jediné úskalí mi připravil interiér – přimlouval bych se o bokorys interiéru, který by osvětlil umístění jednotlivých podsestav. Stejně jako jsem nenalezl nákres kokpitu polské verze, nenalezl jsem podklady ani pro japonský cvičný letoun. Zde bych se klonil ke konstrukci podobné italským licenčně vyráběným letounům s dvojím řízením – stavebnice obsahuje jeden knipl i jedny pedály nožního řízení. Druhý zádrhel v podobě, pravděpodobně, dlouhých trupových vzpěr horního křídla se dá snadno vyřešit jejich zkrácením. Navzdory těmto „prohřeškům“ hodnotím model pozitivně. K jeho vylepšení nabízí HR model i leptané díly s detaily zejména do kokpitu – sedačky, poutací pásy, dále lemování stupačky a páky ovládání ovládacích ploch řízení letounu. Zcela jistě nezůstane u jediného dvojplošníku z produkce pražské firmy. Na stůl se z kitníku pomalu přesouvá Hanriot HD.1, ale to je již jiná story…

Tomáš Nedvěd

Vyjádření výrobce – výrobce, firma HR model, nemá k textu výhrady.

Červen 7, 2017