Izrael je pro nás Evropany zemí stále obklopenou rouškou tajemství. Informace o ni máme zprostředkované médii, a ty nám nutně nemusí podávat úplně přesné údaje.
Jak se modelaří v zemi, která většinu doby své existence strávila ve válečném stavu a nachází se v obležení ne zrovna přátelských sousedů? Požádali jsme o článek našeho milého izraelského spolupracovníka pana Davida Polaka.
Izrael je mladá a malá země, velká asi jako Morava. Od vyhlášení nezávislosti v roce 1948 byl téměř bez přestávky ve válečném stavu a kromě vnějšich hrozeb musela tato malá země řešit i spoustu vlastních problémů spojených s obrovskou imigrací načež bylo potřeba miliony lidí ubytovat, nakrmit a dát jim práci, o zabezpečeni jejich ochrany ani nemluvě. Bylo potřeba všechno vybudovat od píky a to pod neustálým tlakem zvenčí.
Je pochopitelné, že v těchto podmínkách nebylo mnoho času pro koníčky.
Navzdory takto nepříznivým podmínkám si přirozeně děti vystřihovaly papírové modely, vojáci patlali modýlky z odpadu, nábojnic či plechovek a dědečkové vyřezávali letadýlka či lodičky svým vnukům. Jestli v té době někdo i lepil plastové modely se už asi nedozvíme, nicméně pokud ano tak to bylo spíše velice ojedinělé.
První vlaštovkou byl armádní časopis, který v každém čísle přinášel papírovou vystřihovánku nějakého tanku či letadla. Ty byly velice populární a pravděpodobně lze říct že „vychovaly“ první budoucí mladé modeláře.
Dalším velkým přínosem byla již zmiňovaná imigrace. Zejména mezi 60. a 80. léty přicházely tisíce imigrantů z celého světa, Československo nevyjímaje a ti sebou samozřejmě přinesli i svou kulturu, zvyky a koníčky. Byli to zejména přistěhovalci z východního bloku a Francie, kteří dali vzniknout prvním modelářským skupinkám, které se setkávaly aby si vyměnily své zkušenosti a nápady.
Někdy v 70. letech pak byla otevřena první modelářská prodejna Vilenchik v centru Tel Avivu, která zde funguje dodnes.
Zásadní zlom nastal v roce 1987, kdy byl oficiálně založen klub IPMS Israel a začal sdružovat modeláře z celé země. Z pochopitelných důvodů pod svá křídla vzal nejen modeláře plastikové ale i papírové, dřevěné a vůbec všechny odnože modelařiny (vláčky, házedla, RC).
Záhy začal klub vydávat občasník Kne Mida který modelářům přinášel užitečné informace, kamuflážní schemata a reportáže z akci či typy „jak na to“.
Modelářů v Izraeli nikdy nebylo a není mnoho, tudíž zde není nijak velká konkurence a celá komunita funguje spíš jako klub přátel co sdílí společné hobby. Není zde téměř žádná rivalita a rovněž kontakt s modelářským „světem“ je vlažný a díky tomi je i úroveň a kvalita modelaření nesrovnatelně nižší oproti úrovni v Čechách a na Slovensku. Zde je potřeba si uvědomit, že třeba v Čechách není problém sednout do auta a zajet na soutěž či výstavu do Maďarska, Německa či Polska. Tady v Izraeli se prakticky za hranice po zemi jet nedá a ani nevím jestli se v takové Sýrii či Libanonu vůbec modelaří.
Do příchodu a rozšíření internetu byli tudíž izraelští modeláři do velké míry izolovaní a i dnes je kontakt se světem na jiné úrovni než třeba v rámci Evropy. Taky věkový průměr modelářů je v Izraeli mnohem vyšší a absence mladé generace je zde dle nás všech dosti palčivým problémem. Navzdory tomu je zde několik opravdu talentovaných modelářů, dovolím si tvrdit světové úrovně, kteří jezdí i na zahraniční souteže a můžeme se pochlubit i vitězstvím jednoho našeho člena v Telfordu.
V dnešní době je v IPMS Israel přibližně 1000 více či méně aktivních členů včetně doslova pár vláčkařů, několika stavitelů dřevěných lodí a pár desiíek papírových modelářů. Drtivá většina modelářů by se dala nazvat „starou školou“ a lepí pouze takzvané vitriňáky, které barví postaru Humbrolkami. O to více zde pak vyčnívá několik opravdu skvělých modelářů lepících i na světové poměry velice kvalitní kousky, ty jsou pak inspirací pro ostatní a udržují alespoň nějaký vývoj a přináší nové trendy a techniky ze světa.
Každý rok na Hanukku (konec prosince) se pak organizuje celonárodní soutěž, kde spolu „soutěží“ modeláři z celé země. Slůvko soutěží je v uvozovkách záměrně jelikož se jedná spíš o prezentaci všeho co se za uplynulý rok polepilo a kvalita vystavených modelů osciluje mezi opravdu špičkovými kousky až po modely, které by se v Čechách na soutěž neodvážil přinést ani 10ti letý žák.
Ale i to má své kouzlo protože modelaření je zde především koníček a vůbec se neřeší nějaká profesionalita či nedej bůh nějaké přeměřování milimetrůl ale spíš jsme rádi za každý slepený kus, který se zde zrodí. Podle toho i vypadá soutěž samotná i kategorie (bojova technika malá, bojová technika velká, letadla velká, letadla malá, dioramata, lodě velké, lodě malé, figurky a sci-fi modely, papírové modely) a jejich hodnocení formou libí/nelibí.
V Izraeli jsou kromě již vzpomínané kamenné prodejny Vilenchik ještě možná 3 nebo 4 prodejny, kde se dají zakoupit modely a nějaká ta humbrolka či lepidlo. Většina z nás nakupuje buď na internetu nebo bereme útokem modelářské prodejny v zahraničí během dovolených. Světlo naděje přišlo s web shopem „Hobbytech“, který nabízí širokou škálu nářadí, barev, pigmentů, modelů, doplňků a vůbec všeho co může modelář v 21. století potřebovat.
Pro modeláře ve světě budou určitě dobře známé třeba firmy IsraDecal či Desert Eagle Publishing, nebo knihy a publikace od Yoava Efratiho, či rezinové modely od Raanana Weisse.
Méně už je známé, že několik našich modelářů spolupracuje s firmami jako Meng models či Vallejo na modelech nebo barvách izraelské techniky, letadel a podobně.
Modelaření v Izraeli je tudíž s modelařením ve střední Evropě nesrovnatelné a myslím si, že se ani srovnávat nedá. Má své kouzlo a pokud budou pořád přibývat mladé šikovné talenty tak má i budoucnost.
David POLAK, IPMS Israel
Redakce Modelářova velmi děkuje za zajímavý článek o pro nás tak exotickém tématu.
Ilustrační fotografie byly použity se svolením ze stránek IPMS Israel