TELFORD „IN THE FLESH“


Rok se sešel s rokem a přiblížil se termín zřejmě největšího svátku kitařiny v Evropě, Scale Model Worldu v Telfordu. Stejně jako loni jsme využili milého pozvání Toma Foxona a tak stánek KP/AZ byl opět součástí expozice vydavatelství Guidelines.
Po výměně několika mailů a pár telefonátech odchází zboží do UK kurýrem. Rychle ještě dolaďujeme detaily cesty s naším „britským“ kamarádem Laco Hančárem.
Balíme kufry, kontrolujeme pasy a ve čtvrteční podvečer odjíždíme na ruzyňské letiště abychom na palubě „třistadevatenáctky“ easyJetu odletěli na londýnské letiště Stansted.
Plánování klape, na letišti nás čeká Laco. Neviděli jsme se od Modellbrna a tak radost ze shledání byla oboustranná. My ji ještě pro jistotu podpořili lahví Ferneta, přeci jen Vánoce se blíží.
Chvíli se s Petrem Šafrou dohadujeme, kdo bude sedět vpředu, volant na druhé straně nám kontinentálním Evropanům nedělá dobře. A vyrážíme spletí kruhových objezdů na dálnici a na sever. Naším cílem je městečko Thetford, bydliště Laca Hančára. Jestli si myslíte, že D1 je horor, doporučuji vám anglickou M45…. Nakonec jsme v prvním postupném cíli naši cesty.
Dáváme si kávu, pravou tureckou s lógrem a kecáme jak jinak než o modelech. Kolem půlnoci odjíždíme na hotel a domlouváme se na osmou ranní na typical English breakfast u Hančárů. Na pokoji nás s Petrem čekalo drobné překvapení – manželská postel s jednou peřinou. S touto alternativou jsme nepočítali a ani jeden z nás si neoholil nohy. Nicméně Petr si bere špunty do uší a spokojeně usínáme.

Ráno se setkáváme před hotelem a jedeme na snídani, která nás velmi mile překvapila. Hlavně Petra, jídlo je jeho velká láska. Musím konstatovat, že nejlepší anglickou snídani nám za celý pobyt připravil východňár a použil polské klobásy…


Laco Hančár u sporáku. Anglická snídaně se blíží.

Páteční dopoledne jsme věnovali prohlídce městečka Thethord. Zažili jsme tak anglický venkov na vlastní kůži, s jeho příjemným ospalým tempem. Žádný stres. Díky typické architektuře jsme si chvílemi připadali jako v prakticky vyvražděném Midsomeru. To co bere Laco jako domácí za zcela normální nás uvádělo v úžas. Mne nejvíc zaujal místní poštovní úřad, devatenácté století v reálu.

Pro nás jako Čechy (nebo spíš Čechoslováky) je Thetford zajímavý tím, že v blízkosti se nacházejí základny East Wretham a Honnington, ze kterých operovala 311. československá bombardovací peruť. Britové jsou známí úctou k tradicím a hrdinům válečných konfliktů. Na zdi radnice se nachází pamětní deska věnovaná našim letcům. Okamžik, kdy jste hrdí na své předky a stydíte se za poválečný osud veteránů RAF v Československu.
Nedaleko, před obřadní síní je druhá pamětní deska, věnovaná příslušníkům americké 359 FG.

Po prohlídce městečka a nákupu v Sainsbury´s (doplňujeme tekutiny na náročný víkend) se ještě na chvíli zastavujeme u Laca doma, prohlížíme si jeho dílnu, kde vznikají špičkové modely za použití hektarů leptů a já si dávám posledního turka na několik dní. Nasedáme do auta a vyrážíme dále na sever, do Telfordu.

Britská dálnice vedoucí od Londýna na sever nám opět ukázala co dokáže, takže z plánovaných necelých tří hodin bylo nakonec čtyři a půl. Asi trest za to, že jsme si dovolili luxus v podobě fish&chips místo spěchu na místo.
Jdeme rychle do haly 2 připravovat stánek. Kolegové z vydavatelství Guidelines nás zdraví jako staré známé, se všemi jsme se již několikrát viděli. Změna oproti loňsku, vedle nás má stánek IBG, zdravíme se s Adamem Andrzejewskim, který bude naším víkendovým sousedem. Takže angličtinu prokládáme občas polštinou, v UK běžná věc.

Tomík Foxon, po celý Telford se o nás příkladně staral.
Všechno je ready, loučíme se a odjíždíme do nedalekého Shifnalu do hotelu Haughton Hall. Už při večeři se zdravíme s modeláři z Itálie. Stejné místo, stejné obličeje. Čeká nás dlouhý den, dopíjíme anglické pivo bez pěny a vzhůru do peřin.

Sobota, SHOW…. Rychlá snídaně, pár toustů a vzhůru do Telfordu. Přicházíme k hale, u vchodu stojí několikatisícová fronta a čeká na otevření akce. Procházíme turniketem, označeni patřičnými náramky. Poslední úpravy stánku a show začíná. Oproti českým soutěžím to v Telfordu vypadá jinak, modeláři v neustálém proudu přicházejí po celý den, nápor malinko ustane v čase oběda, ale při dobalování stavebnic si toho ani nevšimneme. Mnoho pánů přichází se slovy „Já jsem ten a ten z Britmodelleru, rád vás poznávám…“ a ještě víc se slovy „Ahoj, loni jsem ti říkal…“ Budu si muset udělat katalog toho, co kdo říkal. V hale trochu táhne, zimu drtíme Glenem Turnerem single malt. Na panáčka se zastavují nejen Angličani ale i členové české výpravy. S přibývajícími nákupy se z nás stává přechodná úschovna zavazadel. Občas přemýšlíme, jak to do těch kufrů všechno nacpou, až pojedou domů…

Editor SAMI, Gary „Night Ferret“ Hatcher

Sobota je hektická, máme čas tak akorát na toaletu, já mám bonus v podobě cigára, moc jich ale není. U kluků ze Slovenska si dávám skvělou domácí pálenku, takže mi konečně přestává vadit průvan a zima. Kolem čtvrté podruhé obměňujeme kompletní stůl, u některých typů začínáme vidět dno krabice. S blížícím se závěrem dne se tempo trochu zpomaluje, přicházejí modeláři „na pokec“. Co chystáme, co postavili, to jsou ta nejčastější témata. Dostáváme dárek, piva Newcastle Brown Ale. Do letadla je vzít nemůžeme, budeme je muset po akci vypít ještě na britské půdě.
Přichází Laco, Tomík Foxon se loučí, náročný den máme za sebou.
Odjezd do hotelu a k večeři si dáváme naše oblíbené fish&chips. Pivo dopíjíme vyloženě z donucení, unaveni padáme na postele a usínáme.


Neděle začíná anglickou snídaní, Petr je spokojený na nejvyšší míru. Ke stolu přichází modelář z Řecka a na tabletu nám ukazuje fotky postavené S-199. Je to milé, pěkný začátek dne.
Neděle je volnější, máme i čas na prohlídku modelů či na pár slov u stánků našich známých a přátel. I tak přicházejí další zájemci o stavebnice, vedeme další rozhovory o plánech do budoucna. Zapisujeme tipy na typy…, pomalu přemýšlíme co je vlastně dnes ten mainstream.
Přesně v jedenáct hodin trubač zahajuje tři minuty ticha za padlé ve světových válkách. Několik desítek tisíc přítomných doslova zkamení. A tři minuty opravdu trvají tři minuty.
Zbytek dne plyne zcela poklidně, pohodově. Dávám si dokonce kávu s Lacem, to se mi loni nepodařilo. Blíží se čtvrtá odpolední, poslední krabička mění majitele za minutu čtyři.
Ve čtyři všichni začínají balit, celá show je sbalena za neuvěřitelnou hodinu a půl. Pomáháme naložit dodávku klukům z MARK I, nenápadně přihazujeme svoje krabice a odjíždíme do Londýna. Nevím jak je to možné, dostáváme se zase do hodinové zácpy. Petra a mne čas netlačí, jen Laco je viditelně unavený. Na Stansted dojíždíme kolem desáté večer. Loučíme se s Lacem, jeho pomoc byla letos opět obrovská. Myslím na něj celou cestu do Stratfordu, aby v pořádku dojel domů.
Závěr Telfordu je pro nás tradičně stejný – kebab na Stratfordu a nocleh v sharehousu mezi malou českou komunitou. Cestou do domu v Plaistow říkám Michalovi, u kterého spíme, že máme dvě piva z Newcastlu a že mu dáme ochutnat. Odpověděl mi s mírným úsměvem, že doma asi taky něco je….
Podařilo se nám vpadnout do rozjeté úplně neskutečné párty, bylo naprosto jasné, že účastníky nemáme šanci dohnat…. Ačkoliv unavení, vydrželi jsme sedět a kecat až do sedmé ranní.

Londýn a Kozel, hodně nečekané překvapení na závěr.

Pondělní ráno, spíš poledne, den zahajujeme jak jinak než anglickou snídaní, letos poslední. V Londýně zřejmě s flamendry počítají a snídaně podávají do 15 hodin… :-).
Po snídani se přesunujeme na letiště, nasedáme na palubu airbusu a odlétáme do Prahy. Bylo to náročné ale perfektní. Děkujeme všem modelářům, bez nich by to nešlo.
Honza Polc

Listopad 22, 2017