His Majesty Airship R33/34
Transatlantic Flyer

Mark I. models, 1/720

 

Úvod:

Model britské vzducholodi R33/R34 patří k posledním v řadě vzducholodí vydávaných firmou Mark I. models v měřítku 1:720. Krabice i model poměrně slušných rozměrů na tak malé měřítko obsahuje jeden rámeček s plastovými díly, obtisky a stavební návod o jednom dvojlistu formátu A3. Samotná vzducholoď má délku 275 mm a její průměr je 33 mm. Model obsahuje celkem 56 dílů, avšak na stavbu jich nevyužijeme 22. Stejný rámeček je totiž dodáván do stavebnice vzducholodí Zeppelin R-Class.

Trocha historie:

Obě konstrukce vychází z německé vzducholodi L33, která byla v roce 1916 donucena přistát na území Velké Británie, a Britové se podle ní naučili německé konstrukční prvky pro stavbu svých vzducholodí. R33 poprvé vzlétla 6 března 1919 a během oslav vítězství se na jejím čumáku, v místech předního kulometného střeliště, konal koncert jazzové kapely. V následujícím roce byla demilitarizována a přešla do civilního života pod označením G-FAAG. S tím souvisel rozdílný nástup do vzducholodi, kdy se vcházelo pomocí nástupní věže, stojící v městě Pulham. Jedním z experimentů na této lodi bylo podvěšení bezpilotních stíhaček Sopwith Camel a jejich následné vypuštění nad Yorkshirskými pláněmi. Po generální opravě byla R33 ukotvena na letišti v Croydonu spolu s přesuvným stožárem. V roce 1921 používala Derbyjská policie tuto loď na monitorování dopravy ze vzduchu a ve stejném roce byla přesunuta do města Cargington, kde stála na zemi tři roky. Následovalo neklidné období pro vzducholodě, jelikož britská vláda zastavila financování výroby a provozu všech vzducholodí a R33 byla zakonzervována až do roku 1925, kdy opět opustila svůj hangár. 16 dubna toho roku byla během silné vichřice R33 odtržena od stožáru a byla odnesena nad Severní moře spolu s nekompletní posádkou o 20 mužích. Zároveň její přední vzduchový vak zkolaboval a celá loď byla těžká na čumák. Po 4 hodinách se posádce podařilo dostat R33 pod kontrolu a následující den byla přelétnuta z belgického pobřeží zpět do Anglie. Celá posádka byla následně za celou akci oceněna medailemi za zásluhy. Během roku 1925 byla loď po dalších opravách využívána pro experimenty, které později posloužily pro konstrukci slavné vzducholodi R101. Stejně tak na ní byly testovány parazitní stíhačky, kdy byl využit letoun DH53 Hummingbird, a bylo dosaženo úspěšného vypuštění a znovu odchycení letounu během letu. V roce 1928 byla poslána znovu do města Pulham a byla rozebrána.

Tip na výlet:

Světoznámé letecké muzeum v Londýnském Hendonu – Royal Air Force Museum Hendon, disponuje původní přední kabinou vzducholodi R33.

Sesterská vzducholoď R34 byla prvním strojem, který v roce 1919 překonal nonstop letem Atlantský oceán ve východo-západním směru, čímž se nejvíce proslavila. První let R34 se uskutečnil 14. března 1919 a následně byla doručena na svoji základnu na letišti East Fortune. Následně bylo domluveno, že by se tato loď mohla pokusit o přelet Atlantiku. Pro to však původně nebyla určena a ani stavěna. Zapotřebí byly nejrůznější úpravy, jako například pověšení hamak nad lávky v kýlů lodi nebo úprava výfuku motoru do tvaru talíře tak, aby se na něm dala upravovat teplá jídla. Do velení byl zvolen major Gearge Scott a posádku tvořil mimo jiné zástupce amerického námořnictva Zachary Landsowne a mourovatá kočka Whoopsie. R34 opustila Británii 2. července 1919 a dorazila do Mineoly na Long Island, USA 6. června po 108 hodinách letu a doslova bez nafty. Kvůli žádným předchozím zkušenostem amerických bratranců s manévrováním a parkováním britské vzducholodi, musel major E. M. Pritchard vyskočit padákem na Americkou půdu a navést loď k přistání. Stal se tak prvním člověkem, co se dostal z Evropy do USA vzdušnou cestou. Zpáteční cesta proběhla mezi 10. a 13. červencem a zabrala 75 hodin letu. Nešťastný konec této vzducholodi zpečetilo špatné počasí nad Severním mořem během obyčejného cvičení, kdy byla R34 odnesena nad Yorkshirské pláně a narazila do jednoho ze svahů, se ztrátou dvou vrtulí. Se dvěma zbylými motory doletěla do Howdenu avšak silný vítr nedovolil přesun lodi do hangáru a musela být ukotvena lany před ním. Po skončení silného větru byly zjištěny další poškození a následně byla loď odepsána do šrotu. Pod tímto odkazem je mnoho dalších a podrobnějších informací k vzducholodím R33 a R34.

 

Tip na výlet:

Letiště East Fortune, odkud slavná R34 odlétala na svůj transatlantický let, se nachází mezi městy North Berwick a Haddington, ležící na východ od Edinburghu, hlavního města Skotska. Letenky z Prahy do Edinburghu lze zakoupit od EasyJetu, nebo RyanAiru, následně se stačí přesunout autobusovou linkou X7 East Coast Buses z centra města do jednoho ze zmíněných měst a dále linkou dopravce Eve Coaches, které jezdí do East Fortune velmi často. Na letišti se nachází muzeum National Museum of Flight Scotland ve kterém naleznete velká lákadla (od Concorda, přes Vulcana a notorický známé RAF typy až po nevídané stroje…) Výlet na jeden den zcela ideální.

Zpátky k modelu:

Plastové díly jsou čistě odstříknuty, bez velkých otřepů nebo dělících rovin.

Povrch modelu je posetý mírnou krupičkou, avšak dělá stále dobrý dojem. Model obsahuje stojánek, který můžeme využít pro uložení hotového modelu, i když věřím, že většina modelářů zvolí stojan používaný lodními modeláři, na kovových stopkách. Je to však praktický doplněk. Jedním z největších detailů jsou vrtulové listy o délce 7 mm, které jsou taktéž pěkně odstříknuty a budou potřeba pouze zbavit dělící roviny. Stejný případ jsou chladiče motorů nebo vzpěry.

Obtisky:

Obtiskový aršík je velmi sympatický. Hned na úvod obsahuje okna a dveře všech gondol, takže není potřeba je jakkoliv jinak řešit.  Největší, čelní kokarda na čumáku lodi je řešena pěti dělenými obtisky, které tvoří 4 výseče kruhu a kulatý červený střed kokardy. Jsem zvědavý na stavbu, jak sednou dohromady. Na úplné špičce čumáku byl u lodi R34 hrdě vyobrazen znak skotského lva, který je v obtiscích i přes svoji miniaturní velikost detailně vytištěn. Nechybí zde rovněž štítky na zmiňovaný podstavec, které nešetří britským imperiální odkazem, stejně jako vlastní vzducholoď.

Stavební návod:

Návod obsahuje dva oddíly, jeden tvoří stavební postup a druhý obsahuje detailní čtyřpohled na 4 zbarvení prezentovaná v tomto modelu. Návod je přehledný a vše vysvětlující, vždy když jsem se dostal do problémů, stačilo se více zadívat do kreseb, a pochopil jsem záměry autora. Pro úplnou dokonalost bych pouze doplnil bližší pohled na jednotlivé gondoly a jejich umístění vzpěr.

Druhý oddíl se věnuje následujícími zbarveními:

  1. HMA R33 během experimentů v Pulhamu (říjen 1919)
  2. HMA R33/G-FAAG letiště Croydon (léto 1921)
  3. HMA R33/G-FAAG pod kontrolou národní laboratoře fyziky (NPL) na let. základně v Cardingtonu (duben 1925 – listopad 1926)
  4. HMA R34 – transatlantický let z letiště East Fortune, Skotsko – červenec 1919

Zbarvení A.B.C. obsahuje odstíny kovovo-stříbrné, pouze zbarvení R34 má modrý nádech a proto je třeba do stejných stříbrno-kovových odstínů přidat tóny modré barvy. Myslím, že autoři vychází primárně z dobových maleb místních umělců, na kterých je tato vzducholoď zachycena právě v šedomodrých odstínech s mnoha odlesky šikmých ploch jednotlivých dílců (což jde pěkně vidět i na černobílých fotografiích) a proto jsou tak odlišeny i v návodu.

Tipy na vylepšení:

Na závěr jsem si zde připravil menší výběr předpokládaných úprav během stavby. Nejprve bych chtěl upozornit na kruhové vyhazovače na povrchu trupu lodi. Nejsou to vyhazovače, ale součást konstrukce! Avšak na lodi R34 nebyly v těchto místech, ale byla zde pouze jedna řada na páteři trupu. Stejně tak je třeba zatmelit vodící dírky pro model vzducholodi Zeppelin R-Class, jelikož tato konstrukce neobsahuje díly, které jsou určeny k lepení do těchto míst. Návod také ukazuje vyříznutí trojúhelníkového otvoru do horní přední části trupu, a vlepení dílu 11, který by měl pravděpodobně znázorňovat kulometné střeliště. Nedělal bych to, a díl bych nepoužil, jelikož jsem toto střeliště nezaregistroval na žádné fotografii dohledané na internetu. Partie ovládacích ploch si zaslouží narytí nebo zpozitivnění reliéfu konstrukce a oddělení pohyblivých ploch od pevných. Ve skutečnosti zde byla široká mezera a v modelu je znázorněna tenkou blankou plastu. Drobné díly vzpěr a nosníků gondol doporučuji nahradit plastovým profilem nebo jehlou. Zbavíme se tak otravného začišťování dělící roviny. To je asi vše, na co jsem při hloubání nad modelem přišel a nyní se jdu vrhnout na stavbu.

 

Slovo na závěr:

Myslím, že výrobce našel velkou díru na trhu a pomalu ji plní svými jedinečnými výrobky – vzducholoděmi. Tento model je unikát a snad i proto je to hlavní důvod ke koupi pro toho, kdo si chce postavit stroj HMA R34/R33. Pro mě tento model znázorňuje možnost odpočinout si od tradičních modelů letadel a bojovky a postavit si něco neobvyklého, tak, jak mi to vysvětloval kolega z klubu. Co více dodat, doporučuji vyzkoušet buď britskou klasiku, nebo i německé Zeppeliny.

Ondřej Škarka
MK Apolo Kopřivnice

NÁHLEDY DO KRABIČKY