PRINC EMANUEL GALITZINE, PŘÍBĚH PILOTA


P/O Galitzine, celým jménem princ kníže Emanuel Vladimirovič Galitzine byl pravnukem ruského cara Pavla I. Narodil se 28.5.1918 v severokavkazském lázeňském městě Kislovodsk. Jeho otec byl pobočníkem u hlavního štábu ruské armády a později u velitelství jižních vojsk v boji proti Turkům. Malý Galitzine byl v roce 1919 spolu s rodiči kvůli změněným podmínkám v Rusku nucen z vlasti emigrovat. Po krátkém pobytu v Paříži se usadili v Londýně. Díky prodeji uměleckých děl v obchodě, který v Londýně otevřel jeho otec, se mohl učit na prestižních anglických školách. Mladý Galitzine toužil vstoupit do RAF a stát se pilotem. Ještě než tak učinil, vypukla sovětsko-finská, tzv. Zimní válka a princ se rozhodl bojovat v ní proti komunistům. Pomocí otcova starého kamaráda, maršála Mannerheima vstoupil do finského letectva.

Pod pseudonymem E. M. Graham byl zařazen do výcviku stíhacích pilotů. Po ukončení výcviku létal u stíhacího pluku LeLv 32 na Fokkeru D.XXI, ale dříve než se dostal k boji, dostal zprávu, že jeho matka zahynula při bombardování Londýna (v té době vrcholil noční Blitz). Vrátit se do Velké Británie ovšem v té době nebylo vůbec snadné. Pomocí finského pasu odcestoval do Bostonu v USA, ale ani odtud se nemohl dostat do Velké Británie, odešel tedy do Kanady, odkud se mu ovšem také nepodařilo odcestovat do Británie. Nakonec se nechal najmout jako obyčejný námořník na obchodní loď a tak se do Británie konečně dostal. Okamžitě, jak připlul do Skotska, byl zatčen a uvězněn s podezřením ze špionáže. Jeho otec, který mezitím spolupracoval s britskou tajnou službou, opět pomohl a „vyreklamoval“ ho z vězení. Následně Emanuel Galitzine vstoupil do RAF VR a po výcviku, v listopadu 1941 nastoupil k 504. peruti.

V létě 1942 se nad Británií objevily německé výškové bombardéry Ju 86 a Britové přišli na to, že jejich výškové verze Spitfire – Mk.VI na ně nestačí. Po jednom startu hotovostního roje klasických spitfirů Mk.IX, při kterém mnoho nechybělo a zachytili by přelétávající výškový bombardér, se rozhodlo, že upraví model Mk.IX tak, aby dokázal vystoupat až úplně do letové hladiny dosud beztrestně operujících Ju 86. Jediná nevýhoda těchto upravených „devítek“ byla, že neměly přetlakovanou kabinu, proto museli Britové vybrat piloty, kteří snášeli let ve velkých výškách jen s použitím dýchače.

Tito piloti, mezi nimiž byl i P/O Galitzine byli spolu s upravenými „devítkami“ soustředění v Northoltu, u jednotky nazvané Special Service (High Altitude) Flight, kde čekali na svou příležitost, resp. na další let výškového bombardéru. Mezitím se těšili z výhod speciální stravy, která obsahovala dobroty jako sladkosti, čokoládu, vejce a slaninu, čerstvý pomerančový džus a další věci, které byly v té době v Británii buď přísně na příděl, nebo byly nedosažitelné. Galitzinova příležitost přišla 12.9.1942, kdy po poplachovém startu kolem půl desáté dopoledne, pomocí navádění ze země, za necelou půl hodinu dostihl nad Portsmouthem, ve výšce 12.800m německý výškový bombardér Ju 86R-2, pilotovaný Fw. Horstem Götzem.

K velkému překvapení posádky německého letadla Galitzine se spitem vystoupil ještě výš a připravoval se na útok. Němci se pokusili pomocí zařízení GM-1 zvýšit výkon motorů a vystoupali o dalších 300m výše. Když viděli, že Galitzine s nimi dokáže držet krok a dokonce vystoupat do mírného převýšení nad nimi, odhodili i jedinou vezenou pumu. Přesto se však Galitzine s převýšením o necelých 100m dostal do pozice, odkud zahájil palbu, která byla úspěšná a zasáhl jí pravou polovinu křídla pronásledovaného stroje. Bohužel po dalším pokusu o střelbu zjistil, že se mu od námrazy zasekl levý kanón a z toho důvodu letadlo následkem nesouměrného zpětného rázu při střelbě vybočovalo a také se mu neustále zamlžoval čelní štítek.

Přesto však pokračoval v útocích, ale žádný další zásah nezaznamenal. Německý bombardér nakonec unikl, ale po návratu na základnu Němci vyhodnotili lety nad Británii za příliš riskantní a od následujícího měsíce v dalších letech už nepokračovali. Tento souboj se zapsal do dějin 2. sv. války jako nejvýše se odehrávající letecký souboj této války (43.000 stop – 13.100m).

Později se Special Service Flight spolu s Galitzinem stal součástí 124. sq., vybavené výškovými spitfire Mk.VII, které již disponovaly přetlakovou kabinou. Po odchodu od této jednotky létal jistý čas i u polské 308. sq. Podílel se i na operaci „Rag“, kdy během letu vytvářel falešnou radiokomunikaci v ruštině, aby u Němců navodil falešný dojem, že na západní frontě létají i ruské letecké jednotky. Účastnil se „sweepů“ za Kanál, přičemž se mu podařil sestřel FW 190.
Po dvou letech operační služby se stal pobočníkem AWM sira Williama Dicksona a spolu s ním se zúčastnil příprav na vylodění v Normandii. Galitzine následoval Dicksona i po jeho převelení do Itálie. Později se stal příslušníkem 73. sq. Na velitelském místě se se squadronou zúčastnil bojů u Monte Cassino, osvobození Říma a po přesunu na Korsiku i invaze do jižní Francie.

Po ukončení války létal Galitzine u aerolinek v Indii, kde dokonce při jedné příležitosti převážel i Gándhího vraha. V 50. letech létal u BEA (British European Airways), pak přešel ke společnosti AVRO. Díky získaným zkušenostem se osamostatnil a zastupoval v Jižní Americe společnosti Britten Norman a Aeromacchi. Byl jmenován ředitelem Aero Condos Peru. V roce 1991 se natrvalo vrátil do Londýna, kde 23.12.2003 zemřel.

-LaV-

Červenec 12, 2017