MESSERSCHMITT BF 109G-10 WALKAROUND


Po nasazení Bf 109F se předpokládalo, že bude vývoj Bf 109 ukončen. Na frontě ho měly postupně nahradit Focke-Wulfy Fw 190 a stroje Me 209. Vývoj nových Me 209 však vázl a ani Focke-Wulfy Fw 190 nebyly dodávány v dostatečném objemu, aby pokryly požadavky německého letectva. Padlo tedy rozhodnutí pokračovat ve vývoji Bf 109.

Verze Bf 109F se měla dále zlepšovat. Nedostatkem byla zejména slabá výzbroj, ale jejímu vylepšení však musel odpovídat i zvýšený výkon motoru. Proto byl do draku Bf 109F zabudován nový motor DB 605A o výkonu 1 470 k. Nová verze BF 109G se velmi podobala Bf 109F-4. První verze nesly dokonce stejnou vyzbroj. Ale už verze G-1/Trop měla na motoru charakteristické vyduté výstupky a pod nimiž se ukrývaly zvětšené závěry 13 mm kulometů MG 131. G-4 měl větší kola podvozku a G-5 zase zvětšenou směrovku.

Nejrozšířenější zůstala verze ‚G-6‘ vyráběná od podzimu 1942. Ta se vyznačovala svojí silnější výzbrojí a možností měnit konfiguraci zbraní přímo v polních podmínkách. Typická byl varianta G-6/U4[pozn. 3] se dvěma 20 mm kanóny MG 151/20 pod křídly, 30 mm kanónem MK 108 střílejícím dutou hřídelí vrtule a dvěma 13 mm kulomety MG 131 nad motorem. Stroje měly možnost nést přídavnou nádrž, pumy i neřízené střely proti bombardovacím svazům. Později se jednotlivé typy upravovaly na verzi G-10. Ta se odlišovala novým překrytem kabiny (takzvaný Gallandův kryt). Proběhly drobné úpravy překrytu kabiny a jiné.

Verze G byla nejpočetnější, představovala kolem 60% všech Bf 109. Byly sice dobře vyzbrojené a vybavené, ale už nedosáhly takových kvalit jako stroje E a F. Při letu neustále vyžadovaly pozornost a přistávání bylo nebezpečné. 352 sestřelů na strojích verzí G a K dosáhl Erich Hartmann, což z něj učinilo dosud nejúspěšnějšího stíhače všech dob.
Autor fotografií – Randy Malmstrom, zveřejněno se souhlasem autora. Author of the pictures Randy Malmstrom, published with his permission.

Červenec 13, 2017