MATCHBOX NEJSOU JEN ANGLIČÁKY

V dnešním pokračování volné série článků o firmách, které psaly historii plastikového modelářství se vrátíme do roku 1973, přesněji na veletrh hraček v britském Brightonu v lednu 1973.
Právě zde bylo představeno prvních deset stavebnic pod značkou MATCHBOX. Ten vstoupil na trh jako poslední z hlavních hráčů….

MATCHBOX byla obchodní značka společnosti Lesney. Tu založili v roce 1953 Leslie a Rodney Smithovi. Firma se zabývala výrobou kovových autíček, známých v Čechách jako „angličáky“. Vzpomínáte si určitě na nápis na podvozcích „Matchbox“ by Lesney… Tato malá autíčka se prodávala za vcelku symbolickou cenu, za „kapesné“, později se stala platidlem klukovských obchodů s těžko vyjádřitelnou hodnotou. Dnes se mnohé kusy prodávají mezi sběrateli za cenu, která odpovídá hodnotě jejich skutečné předlohy…

Rok 1973 přinesl vstup firmy do tehdy velmi populárního segmentu plastikových stavebnic a firma tím způsobila velký rozruch.

I pro plastikové stavebnice byla použita taktika nízkých cen. Tomu odpovídal výběr typů, prvních deset stavebnic, byly to jednomotorové letouny, tedy relativně jednoduché stavebnice. V Brightonu byly představeny Hawker Fury, Spitfire IX, FW 190A, Lysander, Gladiator, Boeing P-12E, A6M Zero, Alpha Jet. AH-1G Huey Cobra a BAC Strikemaster. Cena těchto modelů byla stanovena na 23 pencí a po uvedení do prodeje spadla na 19 pencí. Pro srovnání Hurricane II a Lysander od Airfixu tehdy stál 25 pencí a F-4 Corsair od firmy Frog měl cenovku 21 pencí.


Nepříliš kvalitní snímek v Brightonu prezentovaného Gladiatora.

Cena modelů MATCHBOX se samozřejmě zvyšovala se zvyšující se mírou detailů. Komplexnost stavebnic Matchbox se nakonec zastavila v roce 1979 u velmi kvalitního modelu korvety třídy Flower v měřítku 1/72.

MATCHBOX hned od počátku produkce vsadil na dobré kontakty. Vedoucím oddělení vývoje se stal Maurice Landi. On i jeho pravá ruka Ted Tier měli vynikající kontakty v muzeu RAF v londýnském Hendonu. Oba se také starali, aby dostatečný počet novinek našel cestu právě do Hendonu.

První modely MATCHBOX se objevily na britském trhu v dubnu 1973, zabaleny do dvojdílných krabic, které ale neměly v produkci firmy dlouhého trvání. Již o rok později byly vyměněny za jednodílné krabičky s bočním otevíráním, dnes tak proklínaným modeláři. Jen mimochodem, krabičky se tehdy tiskly v množství mezi 50 a 250 000 kusy…

Nástup modelů MATCHBOX byl rychlý, díky kvalitě a především díky využití obchodní sítě, kterou značka používala při distribuci autíček. Svoji roli sehrál i výběr typů, třeba P-12E nikdy předtím v modelové podobě neexistoval.
Nejen P-12 ale i Fury byly přijmuty veřejností velmi kladně. Hlavně díky snadné stavbě, u dvojplošníků do té doby nevídané.

Nástup modelů byl ze strany MATCHBOXU velmi promyšlený a stavebnice tak přejaly několik ověřených prvků –

v kamuflážních schematech byla použita kombinace slavného typu a slavného pilota

velká pozornost byla věnována prezentaci sestavených modelů. Proto byl přiložen polohovatelný stojánek s podstavcem v typickém tvaru M a modely bojové techniky obsahovaly i malé diorama. Polohovatelný stojánek ale byl součástí stavebnic Frog, nalézt jste ho mohli i u Revellu i ve stavebnicích Heller. Ale nikdy si jej žádná firma nepatentovala…. Ze stavebnic MATCHBOX stojánky zmizely v roce 1982 a později se daly najít pouze v těch, kde byly lisovány společně s průhlednými díly překrytů kabin.

jednodušší modely měly dva rámečky, složitější tři, každý v jiné barvě plastu. Tím byl MATCHBOX světoznámý. Ale ani tento fakt nebyl originálem, obdobný koncept používal tehdy americký Monogram ale třeba i Tamiya používala různé barvy pro díly různých partií modelu (především černou pro díly motoru). Ovšem „barevné“ provedení modelů mělo i jiný, prozaický důvod. Tím bylo strojové vybavení společnosti Lesney, která vlastnila pouze malé lisy, používané k lisování drobných plastových dílů do „angličáků“. Použít růzmobarevný plast pro jednotlivé rámečky bylo nasnadě. Že se jednalo o nápad marketingového oddělení firmy potvrdil v jednom z rozhovorů i Richard Wadsworth, bývalý zaměstnanec firmy Matchbox.

na zadní straně obalů uvedená kamuflážní schemata byla opět převzetím nápadu, tentokrát od Frogu

legendární průhledné okénko na zadní straně krabičky, kterým jsme obdivovali obsah krabičky byl původně nápad firmy Lindbergh…

Ovšem celek těchto převzatých nápadů dával dohromady špičkový produkt.

V dnešní době si nelze představit nástup nové značky na trh bez masívní reklamní kampaně. V případě MATCHBOXu k tomu však nedošlo. Místo velkoplošných inzerátů se objevily články hodnotící novinky značky MATCHBOX v Airfix Magazinu (březen 1973) a Scale Models (duben 1973). Oba renomované časopisy se věnovaly především barevnému plastu stavebnic. A shodly se na tom, že pro děti je to výborné ale zkušený modelář barevné výlisky neocení. I přesto, na novou marketingovou metodu reagovala i konkurence. FROG si chvíli pohrával s myšlenkou barvit plast svých stavebnic, V roce 1973 bylo provedeno několik testů, na trh se ale „barevné frogy“ nedostaly.

Stavebnice z první série nebyly přijaty všechny stejně příznivě. Jednoznačnou hvězdou byla stavebnice Boeingu P-12, velmi pozitivní bylo hodnocení Strikemasteru, naproti tomu u Hawkeru Fury byly výhrady k jugoslávské kamuflážní verzi a Huey Cobra byla označena za zklamání. I Alpha Jet byl podroben kritice tvaru SOP..
V roce 1973 byla představena ještě druhá sada modelů, která nebyla oznámena na veletrhu v Brightonu.
Z této sady neposbírala moc chvály dvojice stíhaček – Hurricane IIc a P-51D. U Hurricanu byla zmiňována řada nedostatků, které se opakují stále dokola a článek ve Scale Models končí povzdechem, že dobrý Hurricane v měřítku 1/72 stále neexistuje……

Na tiskovém dni společnosti Lesney v roce 1974 byla představena řada modelů bojové techniky v měřítku 1/76 a rozšíření produkce modelů letadel, na scénu přicházela oranžová série, obsahující složitější stavebnice s rámečky ve třech barvách.

Mimochodem, řazení do barevných řad byla idea FROGU, který tehdy měl modely rozdělené do modré, černé, červené, oranžové a žluté řady.

Mezi novinkami roku 1974 najdeme opět neobvyklé předlohy, ve fialové řadě to byl Henschel 126 a legendární Siskin III, který se později objevil na vánočním trhu v socialistickém Československu a prakticky okamžitě získal přezdívku Šiškin…
V nové oranžové řadě přišel Dornier Skyservant, Junkers 188 a HS 125, jediný biz jet v katalogu firmy po celou dobu jejího trvání.

A7 Corsair, Jaguar S sbíraly body jako do té doby nejlepší modely daných typů, Walrus byl všeobecně chválen za snadnou stavbu a velmi pochvalné reakce měla i stavebnice Beaufighter Mk. X. A tak z novinek roku 1974 nakonec na štítě zůstal jen Harrier. Všeobecně negativní reakce se týkaly opět pouze barevného provedení plastu, opět s poukazem na fakt, že „zkušení modeláři“ to neocení. Ovšem v MATCHBOXU už měli jasno a věděli, že „zkušení modeláři“ žádnou firmu neužíví, což platí dodnes. Schéma barevného plastu tak zůstalo zachováno.
V létě 1974 se na trhu objevila fialová řada modelů bojové techniky. V první sérii to byl Sherman, Humber, Comet, Pz III, Puma, Wespe, M 16, Jagdpanther a Chaffee
Je zajímavé, že některé z těchto modelů byly inzerovány v časopisech v podobě sestavených modelů s využitím dílů konkurenčních stavebnic, konkrétně Airfixu u typů Puma a Panther. V rozhovoru to potvrdil i zaměstnanec společnosti Lesney, Paul Martin. Jako důvod uvedl, že vlastní výlisky nebyly ještě v mnoha případech k dispozici.


Promo model Pantheru využil dílů stavebnice Airfix.

I u modelů techniky byl zachován barevný koncept modelů, ty obsahovaly i malé diorama, to se však stávalo časem složitější, především u dvojkitů z červené série.
Podle mínění odborného tisku modely bojové techniky kvalitou převyšovaly letadla. Tento názor určitě podpořily i dva současně vydané modely letadel – Ju 188 a Tempest, které MATCHBOXU tak trochu „utekly“.
V roce 1974 byl také poprvé vydán katalog MATCHBOX. Firma v něm zákazníky seznamovala mimo jiné se systémem barevných sérií, jejich pevnými cenami a detaily, které je odlišovaly mezi sebou. Velký důraz byl kladen na prestiž značky s odvoláním na kvalitní „angličáky“, které vybudovaly firmě Lesney obrovský kredit. V tomto duchu se katalogy nesly až do okamžiku prodeje Revellu.

Zdůrazněna byla také kvalita lisování „bez nutnosti odstraňovat otřepy.“ Lesney jako firma věnovala velkou pozornost propagaci na domácím trhu, jen na show v Southamptonu bylo rozdáno 10 000 katalogů.
Rok 1975 přinesl zpomalení v uvádění novinek na trh – objevily se pouze Hawk, Ju-87G a Swordfish, v technice pak nic. A před koncem roku se najednou objevila modrá série – automobily v měřítku 1/32, to bylo jistě ovlivněno Airfixem, nesporným lídrem trhu, který modely aut v tomto měřítku vyráběl.

MATCHBOX se v první produkční sérii zaměřil na vozy Aston Martin Ulster, Jaguar SS 100, Porsche 917 a Bugatti type 59. Ty si ihned získaly velkou pozornost a třeba AIRFIX magazine se nad nimi úplně rozplýval. Poprvé prošel i barevný plast, který redaktoři shledali jako více realistický než u letadel.

Firma se v tomto období rozrostla. Centrála byla v Hacknay, kanceláře managementu sídlily na Lee Conservancy Street, formy vznikaly na ulici Waterden Road, výrobní závod byl v Hacknay Wick. Dnes už tyto objekty nenajdeme, padly za oběť výstavbě komplexu pro olympijské hry 2012.
Druhý výrobní závod sídlil v Rochfordu v Sussexu. Oba výrobní závody tehdy vlastnily flotilu „doubledeckerů“ – autobusů pro svoz zaměstnanců.


Tým mástrařů firmy Matchbox.

Prototypové dílny byly v Rayleigh, Peterborough a Chingfordu. Jen pro zajímavost, sklad obtisků byl dlouhý takřka sto metrů a uvnitř plný poliček.
Rok 1976 přinesl novou sérii modelů letadel – červenou. Ta byla určena pro složité modely a v první sadě MATCHBOX představil stavebnice Heinkel 115, Wellington, Heinkel 111H, F-4 Phantom a B-25J/H. Později se objevil F-14 Tomcat, opět kritizovaný kvůli barevnému plastu, tentokrát snad i oprávněně – rakety byly vylisovány z černé hmoty což stěžovalo jejich nátěr bílou barvou.

V této době přišel i první „plastikovo-politický“ problém – MATCHBOX vydal A4 Skyhawk v izraelských barvách. Jak vzpomínal John Thornthwaite, manažer pobočky v Peterborough, byl MATCHBOX upozorněn z „jistých“ míst, aby změnil barevná schemata, jinak bude Lesney bojkotován středovýchodními trhy….

Rozjetou lokomotivu MATCHBOXU se zdálo být nemožné zastavit, v obchodech se objevuje žlutá série, věnovaná figurám z měkké hmoty ve dvou zmenšeních – 1/76 a 1/32. Krabičky opět reflektovaly přímého konkurenta, firmu Airfix a obsahovaly 50 kusů respektive 15 kusů u měřítka 1/32. Autorem figur byl Bill Farmer. Volba měřítka 1/32 je zvláštní. MATCHBOX totiž žádnou vojenskou předlohu v tomto zmenšení nezpracoval. Figurky jako doplněk musely být použity k doplnění konkurenčního výrobku. Sady The Anzacs, japonská pěchota a parašutisté NATO byly dílem Rona Camerona. Spolu s ním přišel i nový malíř boxartů Doug Post.

Pro zájemce o modely letadel byla určitě velmi zaímavá zelená řada, ve které MATCHBOX uvedl na trh Dauntless, Bf 109E, Lysander, Tiger Moth a Spitfire Mk. 22/24 v měřítku 1/32. Modely obsahovaly detailní cockpit, zbraně a zdařilou maketu motoru. Vždy obsahovaly 3 kamuflážní schemata, což v době uvedení na trh nebylo běžné. Odborná periodika se povozila především na Emilovi, ale modelářská veřejnost tyto stavebnice přijala velmi kladně a na mnoha trzích se staly bestsellery.

Poslední novou řadou byly lodě z bitvy o Atlantik ve zmenšení 1/700, v barevné škále řazeny jako fialová řada. MATCHBOX v tomto zmenšení přinesl do Evropy japonskou praxi lodních modelů „waterline“.

Současně dochází k postupné modernizaci strojního vybavení, protože používaných dvanáct lisů nylo omezeno velikostí rámečku – i proto byl trup Spitfiru 1/32 rozdělen na deset částí…

Dostáváme se k roku 1978 a velmi zajímavé „drobnosti“ – tým Maurice Landiho zpracoval a MATCHBOX vydal Canberru. Ta měla chybné rozměry kormidel, ačkoliv lidé kolem Maurice pracovali podle oficiálních továrních podkladů. Nakonec se zjistilo, že do MATCHBOXU dorazil manuál ke Canbeře, ale upravený a s pozměněnými údaji kvůli špionáži….

Hlavní zprávou roku 1978 ovšem bylo oznámení, že Lesney koupil za 8,6 milionu dolarů americkou firmu AMT. Ke spojení všech existujících modelů pod jednu značku nikdy nedošlo. Pouze pro modely distribuované MATCHBOXEM v Evropě bylo použito složené logo MATCHBOX – AMT.

Odkup společnosti AMT neměl vliv na uvádění vlastních novinek a v roce 1979 přišel MATCHBOX se zlatou sérií a v ní uvedl s obrovským úspěchem korvetu třídy Flower v měřítku 1/72. což byl první model lodi této velikosti v daném měřítku. Postavit model korvety znamenalo použít přes 1000 dílů. Stavebnice umožňovala konverzi na radiem řízený model. Malá vsuvka v čase – každá reedice tohoto modelu byla velmi úspěšná a třeba úspěch vydání již pod značkou Revell přiměl nového vlastníka forem k práci na ponorce Type VIIC.

V tom samém roce byla zelená série převedena i do měřítka 1/72 a světlo modelářského světa spatřila čtveřice zdařilých stavebnic – Supermarine Stranraer, Halifax a dva klasické bombardéry – B-17 a Lancaster. Plusové body sbíral především Stranraer.

Všimněte si, že MATCHBOX neuváděl bližší specifikaci verze, Lancaster byl prostě Lancaster. Ale v katalogu 1979 byla jedna výjimka – Fiat G-91Y – a to proto, aby byla odlišena verze od modelu, který prodával současně Airfix.
Vickers Wellesley byl další neobvyklou předlohou a jeho vydání bylo přijato s nadšením a to i přesto, že současně ve stejné sérii vyšel model F-16 A/B, což byla první stavebnice umožňující postavit dvoumístnou „šestnáctku“… Angličané byli vždycky patrioti.

Na trh přichází tři řady modelů AMT, odlišené barevnými korunkami, nicméně z těchto řad modelů byla patrná nesourodost ve srovnání s originálními kity MATCHBOX. V návodech stavebnic AMT byl přiložen odpovědní kupón se žádostí o označení modelů, které by modeláři chtěli mít zpět na pultech…

V USA byla vydána řada stavebnic pod značkou AMT, bez jakéhokoliv upozornění, že se jedná o modely MATCHBOX. Byly vynechány meziválečné typy a z německých zmizely svastiky, začalo pomalu přituhovat.

I v Evropě se začalo měnit klima a tak velmi rychle skončil projekt „Playset“ založený na odpalovací rampě střel V-1. MATCHBOX tak chtěl propojit modely a hračky a přivést nové mladé zákazníky. Díky tehdy velmi častým debatám o hračkách s válečnou tematikou radši firma prodej setu ukončila. Ve stejnou dobu musely zmizet svastiky z boxartů a z obtisků ve stavebnicích německých typů.

Rok 1980 uvádí hnědou sérii, ta obsahovala motocykly v měřítku 1/12 a letadla 1/48. Především motocykly byly velmi oblíbené. V leteckých modelech se objevila stavebnice v zelené sérii – Heyford, poslední britský dvojplošník, velmi kvalitní a vyhledávaný kit, splňující i dnešní nároky modelářů.

U ostatních uvedených stavebnic – F9 Panther nebo SBC Helldiver bylo poukazováno na nižší kvalitu ve srovnání s konkurencí (Heller, Hasegawa) a může se zdát, ýe MATCHNOX začal pomalu ztrácet dech. I v Americe AMT pro tento rok nepřipravilo nic nového kromě přebalení korvety Flower. Navíc MATCHBOX razantně omezil síť svých obchodních zástupců po celém světě.

V roce 1981 byly vydány dvě lahůdky 1/32 – vrtulník Puma a Venom. Krásné kity, dodnes velmi žádané. Na druhou stranu v tomto roce zmizely poslední svastiky z německých typů a z boxartů zmizely znaky násilí – výbuchy, plameny u hlavní atd. Některé boxarty byly upraveny, jiné zcela přemalovány.


Malý příklad původního a „politicky korektního boxartu“.

V roce 1981 zaznamenáváme ještě jedno prvenství MATCHBOXU – na velké show v Paříži tato firma jako první organizovala dnes tak populární workshopy, aby upoutala pozornost mladých zákazníků.

A dostáváme se k velmi důležitému roku 1982 – MATCHBOX slaví 30. výročí. Na produkci modelů to ale není znát, světlo světa spatřily pouhé dvě novinky – Fairey Seafox, moc hezký model a poněkud rozpačitý Sea Harrier. V řadě automobilů to byl Rolls Royce Phantom I. Dále byl oznámen Lightning v cvičné verzi T.55 a Bae Hawk se dočkal reedice v barvách Red Arrows. Začala výroba vlastního lepidla MATCHBOX Glue.

Americká společnost Mattel uvedla na trh autíčka Hot Wheels. Tento výrobek vytlačil minimálně v USA z trhu angličáky. To a celková recese vedly ke krachu firmy Lesney. Došlo k odprodeji novému vlastníkovi – hračkářskému koncernu David Yeh z Hong Kongu.
Jako první úsporný faktor z modelů letadel zmizely oblíbené polohovatelné stojánky. Další opatření modeláři neviděli, možná naštěstí. Zpracované mastery procházely výběrovým řízením.
Ve stejnou dobu dokončené mastery Victor K.2, Nimrod a Hunter 1/32 byly předvedeny managementu a do výroby byl doporučen pouze jeden – Victor…. Zbylé dva putovaly do firemního archivu. Teprve po odkoupení forem Revellem byl dokončen Hunter, takže Revellův Hunter je částečně založen na kitu od Matchboxu.

MATCHBOX také přišel o importéra/distributora v USA, protože značka AMT byla odprodána společnosti ERTL a do USA se kity MATCHBOX dodávaly z Kanady.
Produkce kitů dále stagnovala, protože nový vlastník měl zájem o „angličáky“ a plastikové modely jej příliš nezajímaly. Novinky se v druhé polovině osmdesátých let objevovaly velmi sporadicky.
Byly pouze změněny obaly, aby dostaly modernější „look“ a některé modely dostaly nové „kabáty“. V katalogu se objevily další modely v barvách akrobatických skupin.


Vývoj obalu stavebnice FW 190A.

Došlo i k upgradu některých kitů – F9 Panther byl upraven na verzi FGR.2, F-104 byl konvertován na dvoumístný a z Migu 21 stala verze MF. Konverze na dvoumístnou variantu se dočkalo více kitů z katalogu, třeba Viggen, Mirage III a Jaguar.

Kuriózně, přes zhoršující se bilanci značky, která ztrácela i pozice na trhu (ve Velké Británii byla hodnocena až na sedmém místě) přišel na novinky poměrně bohatý rok 1987. Na trh přišly novinky Mystére IVA, Meteor nočních variant NF 11/12/14, T-2C Buckeye, Chinook, Tornado F. Mk. 3, OH-58D a Bae Hawk 200. Starší Harrier byl upraven z verze Gr. 1 na verzi Gr. 3.

V roce následujícím jsme se dočkali vrtulníků Wessex a BK-117 a letadel F3D Skyknight a Heinkel He 70/170. V řadě modelů bojové techniky přišel na trh poslední model se značkou MATCHBOX – Challenger.

V roce 1990 se v krabičkách MATCHBOX objevily čtyři čtvrtky a Dornier Do-X v měřítku 1/144. Všechny ale pocházely z produkce firmy Otaki, jejíž formy tehdy vlastnila Arii, další japonská značka. Stavebnice se začaly lisovat v Číně u firmy Shangai Global Plastics, návody byly v čínštině a modely byly prodávány s tubou lepidla, především na domácím čínském trhu.

Schylovalo se k další kapitole. V roce 1991 koupila MATCHBOX společnost TYCO. A od ní získal německý Revell práva na použití ochranné známky a odkoupil kompletně všechny formy.
Pro MATCHBOX začal další příběh, ale o osudech forem slavné značky ve vlastnictví Revellu zase někdy příště.


Fotografie Maurice Landiho, který po celou dobu vedl vývojový tým MATCHBOXU. Fotografie pochází z katalogu 1981, že se jedná o Maurice tam ale uvedeno nebylo….

Povídání o MATCHBOXU uzavřeme v roce 2007. V tom roce zemřel Maurice Landi, který vedl tým mástrařů a pod jeho vedením vznikly všechny stavebnice MATCHBOX. Modeláři se s ním symbolicky rozloučili velkou výstavou modelů postavených z „jeho“ stavebnic v Telfordu. Smrtí Maurice Landiho se definitivně uzavřela historie slavné britské značky.

Honza Polc

Děkuji Jaromíru Mullerovi z Brna za poskytnutí podkladů, díky kterým jsem mohl článek doplnit.

Květen 3, 2017