Jednou z věcí co mě baví na lepení modelů bylo od malička hledání pozadí za kamuflážemi jednotlivých letadel co jsem chtěl stavět. Za ty léta se to přehouplo trochu k úchylce a hledám si informace o jakémkoliv letadle na které narazím. Stačí k tomu fotka na internetu nebo zmínka o pilotovi.Pozadí toho hledání odstartovala fotka mumifikovaného sovětského pilota vytaženého z bažiny poblíž Murmaňska v roce 1999 z letounu Hawker Hurricane Mk.IIa. Jaké bylo obrovské překvapení, když jsem zjistil co se za tímto letounem skrývá. Hawker Hurricane Mk.IIa vylovený v bažině pocházel z pátého výrobního bloku vyráběného společností Hawker, který začal 14. ledna 1941 a byl dokončen 28. července 1941. Celková velikost bloku byla 1 000 kusů a toto letadlo pocházelo z dávky 35 seriových čísel mezi Z2741 a Z2775.
Služba u Royal Air Force
Z2768 byl po vyrobení nejprve poslán 20. února 1941 k vyzkošení u 5. MU (Maintenance Unit) v Kemble. Poté o tři dny později k 20. MU v Aston Down. O zhruba měsíc později tedy 18. března 1941 byl poslán k 310. (čs.)peruťi v Martlesham Heath(v tu dobu v Duxfordu) s označením na trupu NN-H.
Tyto oprerace u 310. perutě letoun absolvoval:
Už 23. března se zůčastnil na tomto Hurrikánu prvního operačního letu veterán z bitvy o Francii a bitvy o Británii Sgt. Karel Šeda. Mezi 17:40 – 18:40 spolu s dalšími pěti kolegy vedené S/Ldr Weberem nad kanálem poblíž Doveru. Bez kontaktu s nepřítelem.
27. března 12 letadel přelétlo do Coltishall v 06:05. Potom se celý den létalo ve dvojicích hlídky nad konvojem v kanálu. Z2768 byl jedním z druhého páru(pilot F/O J. Hýbler), který hlídkoval mezi 08:05 a 09:10. Z2770 v červené sekci byl jedním z prvního páru a úspěšně zachytil Ju-88. Po divokém střetu, při kterém Ju-88 odhodil čtyři velké bomby, bylo nepřátelské letadlo nakonec ztraceno v oblacích, ale později se počítalo jako pravděpodobně zničené. F/O Josef Hýbler v Z2768 létal mezi 15:45 – 16:45 další (jednotvárnou) hlídku.
30. března byla stejná situace jako 27. Z2768 letěl na dvě patroly nad kanálem s pilotem Flight Lieutenant Crelin Bodie(pilot RAF) mezi 13:25-14:50 a 16:30-17:30.
31. března opět Sgt. Karel Šeda patrola
2.dubna F/O Hýbler a sekce „A flight“ patrola nad Mildenhall
20. dubna Sgt. Šeda patrola v páru nad Cambridge
18. května proběhly na letounu dvě patroly. Sgt. Jiroudek patrola mezi Londýnem a Norwich ve 21000ft. Druhá patrola Sgt. Mlejnecký nad Duxfordem v 26000ft.
15. června proběhly dvě akce na letounu. Sgt. Mlejnecký patrola nad Mildenhall mezi 13:35 a 14:45 a druhá P/O Kimlička nad Severním mořem ve 3000ft.
17. června P/O Kimlička absolvoval dvě různé patroly nad Duxfordem a Southend a Great Yarmouthem.
18. června na něm letěl velitel S/Ldr. Weber s celým Wingem nad Doverem jako patrola ještě s dalšími dvěmi jinými perutěmi(asi cvičení formací a slétavosti)
Poslední bojovou operaci absolvoval letoun dne 26. června 1941, kdy s ním Sgt. Mlejnecký absolvoval patrolu. Poté odletěla celá 310. peruť z Duxfordu do Martlesham. Ještě ten den s ním ovšem havaroval po přeletu na letišti v Martlesham a letoun šel do opravy, kde strávil 4 dny. Poté se k jednotce už nevrátil a byl přesunut jako cvičný k jednotkám 22. MU Silloth a poté k 82. MU Lichfieldu kvůli rozebrání a zabalení do beden.
Po několika měsících byl Hawker Hurricane MK.IIA Z2768 dne 27. října 1941 rozložen, zabalen do beden a naložen do lodi v konvoji PG3 směřující do SSSR.
Nasazení v SSSR
V listopadu 1941 dorazil letoun Z2768 do Murmaňska. Tam ho přeložili z lodi a přebrala ho zkušební komise NII VVS v čele se zkušebním pilotem Konstantinem Gruzděvem. Hurricany z Anglie byl přebírány a určoval se jich stav. Sověti samozřejmě okamžitě poznali, že letouny jsou olétané a opotřebované kusy. Mnohdy chyběli součástky jako startovací kliky, palubní hodiny, vysílačky, baterie a munice. Bylo to dané i tím, že Britové do beden místo náhradních dílů zabalili různé vraky Hurricanů, které měli sloužit jako zdroj náhradních dílů a Rusům to nikdo neřekl a tak z těch vraků poskládali normální letadla. Tak došlo k tomu, že bývalý noční stíhací Hurricane Mk.IIA Z2899 ještě v černé noční stíhací kamufláži, který měl sloužit jako zdroj náhradních dílů byl jako první postaven v SSSR a dán do zkoušek. Tento letoun sloužil později v nezměněné kamufláží u 6. IAK PVO Moskvy v roce 1942. Tyto stroje měli tak 70% bojovou efektivitu než ty co přicházeli později a to hlavně z velkého nedostatku náhradních dílů.
Prvním útvarem používajícím Hurricany byl 22. ZAP u kterého se přeškolovali piloti a zalétávali složené stroje. Příručky si museli Rusové udělat sami dle náčrtů a fotek co si udělali s pomocí britského poradce.
Další útvary byly 72. SAP, 78. IAP severního loďstva a 152. a 760. IAP letectva Karelského frontu. Tudíž na Severu země v krutých podmínkách. Letouny trpěly na čistotu paliva a olejů, zamrzaly baterie, které vydržely pouze 2,5 hodiny. Jelikož baterie napájely vysílačku, tak byly v podstatě k nepoužití.
Po testování u výzkumného institutu NII VVS s německými strojem Bf-109E-3(jiný v té době neměli) a sovětskými letouny I-16, Mig-3 a Jak-1 bylo zjištěno, že v prípadě Bf-109E-3 je Hurricane o 40-50 km pomalejší. Ve stoupání neměl šanci. Pouze boji na horizontále měl výhodu. V porovnání s I-16, Mig-3 a Jak-1 bylo zjištěno, že se podobá jejich výkonům a pouze výzbroj je slabá. Mimochodem s výzbrojí měli Sověti velké starosti. Když odmyslíme problémy s dodávkami z Anglie, tak ráže 7.7mm byla velice slabá. Mnohdy se stávalo, že tři Hurricany honili Ju-88A a po vystřílení munice bez většího efektu se piloti v zoufalství uchýlili k taranu a narazili se strojem do nepřátelského. Major Zimin, který létal na Hurricanu a neměl ho moc v lásce řekl, že kdyby letěl na Pterodaktylovi místo Hurricanu, tak by to nebylo o moc lepší. I když bylo několik málo pilotů co byli na Hurricane úspěšní i proti silnějšímu nepříteli. Ale byla to spíše vyjímka.
V prosinci 1941 se začalo u jednotky 72. SAP s úpravami Hurricanů na sovětskou výzbroj. Kulomety 7.7mm byly nahrazovány dvojicí těžkých kulometů UBK ráže 12.7mm po 100 nábojích na hlavěň nebo dvojicí kanonů ShVAK ráže 20mm. Některé stroje byli doplněny o pumové závěsníky pro dvě pumy FAB-50 pod křídly. Později se osvědčily i závěsníky s raketami RS-82. Později velitel 78. IAP Capt. Boris Safonov(pozdější eso) inicioval úpravy ve třech různých variantách. Poté se oficiálně úprav ujala továrna v Moskvě č.81 a opravárenské dílny 6. IAK PVO. Kvůli množství letadel se postupně upravovalo i v polních podmínkách na letištích Kubinka, Khimki, Monino, Yegorevka. Úpravou prošlo zhruby 1000 Hurricanů různých verzí.
Nasazení u 760.IAP
Jak už bylo řečeno, tak v listopadu 1941 byl Hurricane Z2768(ex NN-H) vybalen a smontován. Zalétán a předán k jednotce 760. IAP, která s ním začala v prosinci 1941 operovat z letiště Vaenga u Murmaňska. Bohužel až do sestřelení letounu v únoru 1943 nejsou dostupné informace o pilotech a nasazení Z2768. Je ale jasné, že letoun už musel být velice olétaný kus. Souboje proti Bf-109F-4 a G-2 nebo Bf-110E muselo být peklo.
Bylo 21. února 1943. Válka na východní frontě se začala pomalu obracet na stranu SSSR. 22 letý pilot Boris Alexandrovich Lazarev a jeho upravený Hurricane Mk.IIA(Z2768) odstartoval z letiště Boyarskaya k útoku společně se dvěmi P-40 a pěti Hurricany na stíhání německé formace střemhlavých Ju-87D a Bf-109G v oblasti města Louhi v Karélii. V následném boji byl sestřelen expertem Luftwaffe Ofw. Rudolfem „Rudi“ Mullerem od 6./JG Eismeer.
Muller letěl jako doprovod na svém Bf-109G-2/R6 (W.Nr. 14810) „žlutá 3“. Hurricane pro něj nebyla žádná vážná hrozba jelikož byl na ně expert a sestřelil jich 35. Mullera asi nemusím dlouho představovat, jelikož ho většina modelářů zná.
Později v zajetí Rusům prozradil metodu útoku, kdy donutil pilota stoupat útokem zespodu a zároveň útočil i ze slepého úhlu a trefoval hlavně chladič. Lazarev byl jednou z jeho 87. obětí z celkového počtu 92. Dne 13. března 1943 mu totiž došlo štěstí a byl sestřelen v souboji při doprovodu Bf-110.
Jako jeho přemožitel se udává pilot P-39 Airacobra Mladshii Leitenant Nikolai Bokii (14 +1 sestřelů) z 2.GIAP. Muller se snažil uprchnout na lyžích, ale nakonec byl zajat a jeho stopa mizí v zajateckém táboře. Jsou dvě různé fámy. Jedna, že byl zavražděn svými spoluvězni někdy mezi 1947-48.(spolupracoval s KGB a asi byl odhalen) Další a méně pravděpodobná fáma je, že pod jinou identitou sloužil jako letecký instruktor a dožil se až do roku 1990.
Závěr
Dle polohy těla Boris Alexandrovich Lazarev měl ruce připravené k otevření kabiny a chystal se k výskoku. To se mu pro malou výšku nepovedlo a při následném nárazu mu to utrhlo obě chodila těsně nad kotníky. Takže, nejspíše by stejně umřel na vykrvácení. V roce 1999 vrak letounu v celkem zachovalém stavu byl z bažiny vytažen skupinou hledačů z St. Petěrburgu asi 40km od města Louhi. Letoun byl také v celkem zachovalém stavu i když plátno a jiné věci už neexistovaly a pilot byl mumifikován v dokonalém stavu v kokpitu letounu.
Později byl letoun převezen do Anglie a jeho součásti použité k restaurování jiného Hurricanu. Lazarev byl pochován se všemi poctami v oblasti Louhi na vojenském hřbitově. Osobní předměty putovali do muzea.
Jelikož bylo mnoho podobných Hurricanů spojených s našimi piloty v RAF odeslaných do SSSR, tak věřím, že měli podobné a zajímavé osudy.
