BITVA U SOKOLOVA, 8. BŘEZNA 1943

Minulý týden jsme si připomněli výročí bitvy u Sokolova. Z pohledu dějin druhé světové války naprosto bezvýznamného střetnutí, ovšem z pohledu československých jednotek v zahraničí významný bod jejich dějin. Bylo to první bojové střetnutí 1. československého samostatného praporu v SSSR. Známých „svobodovců“.
Tato jednotka, která byla složena z dobrovolníků počala být budována v Buzuluku. „Dobrovolníci“ byli většinou muži, kteří byli drženi v sovětských internačních a pracovních táborech (tzv. gulazích). Tyto tábory obětavě a pečlivě objížděl gen. Heliodor Píka, který získával všemožné informace o internovaných československých občanech. Nabídka byla jednoduchá – služba v jednotce, s určitou možností válku přežít nebo téměř jistě zemřít v soukolí sovětských lágrů.

Heliodor Píka, generál, který se zasloužil o založení jednotky v SSSR. Po válce komunisty zavřen a popraven.

Heliodor Píka se také rezolutně postavil proti požadavku Klementa Gottwalda na politizování jednotky (tzn. zavedení stranických buněk a politruků). Svůj názor uhájil a komunisté se mu po puči odměnili po bolševicku provazem. Jen pro zajímavost – Klement Gottwald podepsal rozsudek smrti nad generálem Heliodorem Píkou a nechal zavřít velitele pražského povstání generála Karla Kutlvašera ve stejném roce, kdy omilostnil brutálního příslušníka jihlavského gestapa Franze Kostana, jednoho z architektů rozbití Československa v roce 1938 a zakladatele Freikorpsu Fritze Köllnera, nebo příslušníka pražské řídící úřadovny gestapa Martina Neubeckera, který mimo jiné vyhrožoval vypálením Rovenska pod Troskami během zásahu proti parašutistům z výsadku Antimony

Po ukončení výcviku, vystrojení a vyzbrojení jednotka odešla na frontu zrovna ve chvíli, kdy vrcholil německý protiútok, při kterém dostávala Rudá armáda do těla a na mnoha místech byla donucena k ústupu.
Náš prapor nebyl nasazen na hlavním směru útoku, tolik zase sověti svému spojenci nedůvěřovali. Na druhé straně je to pochopitelné, jednotka nikdy nebyla v boji. Úkol zněl – obrana obce Sokolovo a zabránění přechodu řeky Mža nepřátelskými jednotkami ve svěřeném úseku.

Mapa situace u Sokolova

Obrana obce byla svěřena zesílené první rotě praporu, zbývající dvě roty zaujaly postavení na druhém břehu řeky. Samotný tvar obce byl pro obranu nevýhodný a vyčleněnými silami ji nebylo možno bránit celou. To znamenalo, že od samého počátku bylo nutno počítat s průnikem nepřítele mezi budovy a s ne zrovna lehkým bojem v zástavbě. Velitel obrany, por. Otakar Jaroš si za velitelské stanoviště zvolil místní kostel.

Budova kostela ve vsi Sokolovo

Taktickým úkoeml bylo udržet obranu na místě co nejdéle, tak aby povolil led na řece a ta znemožnila přejezd německé techniky. Obránci měli pod tlakem útočníka postupně ustupovat a v závěru zaujmout kruhovou obranu kostela a pak se stáhnout za řeku. Velitel obrany byl odhodlaný svěřený úkol splnit.

Za hrdinství projevené při obraně Sokolova byl Otakar Jaroš vyznamenán řádem Hrdina Sovětského svazu. Posmrtně, nedaleko sokolovského kostela našel svou smrt. Obránci úkol se ztrátami splnili, led pod sovětskými tanky, které měly obráncům ulehčit, povolil a bylo jasné, že tudy Němci neprojedou. Po celodenním boji se zbytky obránců stáhly za řeku. Druhý den byl podniknut ještě protiútok na vesnici, Němce se ale vytlačit nepodařilo. Díky vývoji situace na ostatních úsecích fronty navíc hrozilo obklíčení a totální likvidace celé jednotky. Proto se Čechoslováci v tichosti stáhli a vydali se na pochod za záchranu životů. Propaganda komunistického režimu posléze z Otakara Jaroše, důstojníka předválečné armády, zcela apolitického, udělala zapáleného komunistu a agitátora. Kolem bitvy u Sokolova se postupem času nabalil obrovský propagační balík, i proto že na bojovníky na Západě bylo potřeba zapomenout. A tak ve velkofilmu Otakara Vávry bojují Čechoslováci s obrovskou přesilou tanků, v podání filmařů to samozřejmě byly Tygry. Ne, u Sokolova žádné Tygry nebojovaly, útočník nasadil pouze několik děl StuG III.Určitou perličkou je, že i tento nákladný velkofilm, poplatný době nakonec také skončil v trezoru a nesměl být uváděn, protože emigroval herec Martin Štěpánek. Emigrant přece nemohl hrát národního hrdinu a podle filmu komunistu k tomu…

Ludvík Svoboda před nastoupenou jednotkou

Z hlediska vojenského umění byl daleko zajímavější ústup jednotky z oblasti, který byl opravdu mistrovským kouskem velení. Ale ústup jednotky se moc do propagandy nehodí.
Němci byli dobře obeznámeni s faktem, že v prostoru se nachází jednotka vlastizrádců a k zajatcům se chovali patřičně bezohledně – zranění, které zajali v kyjevské nemocnici byli pozabíjeni. Pouze pět mužů bylo odvezeno do Protektorátu a využito k propagandě „z druhé strany“. Vyšla dokonce knížka s jejich osudy. Po vytěžení byli totálně nasazeni někde v Říši, jejich osud mi není znám.
I když se nejednalo o žádnou obrovskou bitvu, naši vojáci úkol splnili se ctí i za cenu nejvyšší. Odhlédněme od všech propagandistických nepravd a skloňme se před jejich prostým hrdinstvím.

Honza Polc

Březen 13, 2017