ARMORED CAR OB 3 T-26 TURRET TYP 1933, MGD PRODUCTION 1/35, STAVBA

MODEL: ARMORED CAR OB 3 T-26 TURRET TYP 1933
VÝROBCE: MGD PRODUCTION
MĚŘÍTKO: 1/35
KATALOGOVÉ ČÍSLO: 35001

Obrněné vlaky dominovaly v boji po více než 100 let. Jejich úkolem byla nejen ochrana železniční přepravy pro vlastní vojska, ale byly i využívány jako bojový prostředek v místech blízkosti železničních tratí. Jejich vývoj byl postupný, nejprve se jednalo o běžné vlaky, které byly ozbrojeny, na citlivých místech byly umístěny materiály, tlumící střelbu (např. pytle s pískem). Takové první vlaky se účastnily prvních bojů např. v Americké občanské válce,  Prusko-francouzské válce a v Búrské válce.

Postupem času docházelo k jejich dalšímu vývoji, přičemž se začaly vyrábět speciální vagóny i obrněné lokomotivy. Pancéřové vlaky se staly poměrně rozšířenými již v první světové válce.

Svůj vrchol zažily obrněné vlakové soupravy v druhé světové válce. Mezi výhody patřila možnost vysoké hmotnosti opancéřování, zbraní i zásoby munice, protože se vlak pohyboval po zpevněném podloží. Nevýhoda vlaku spočívala v možnosti snadného omezení jeho pohybu nebo znehybněním demolicí kolejí před a za vlakem.

Pro vyřazení z účinného boje postačilo i poškození lokomotivy. Pro ochranu lokomotivy před najetím na minu a k jejímu palebnému krytí byla lokomotiva umisťována ke středu vlaku. Pro ochranu krajních pancéřových vozů byl před ně připojován předběžný plošinový vagón. Tento vagon měl dva významy. Prvně aktivoval tlakové miny, ve druhém případě naložené kolejnice sloužily jako beranidlo při pokusu o zastavení vlaku překážkou, např. protijedoucím vagonem.

V posledním desetiletí přibývá modelů, které představují předlohy této specifické oblasti bojové techniky. z období druhé světové války: jedná se o železniční techniku. V měřítku 1/35 to jsou mainstreamoví výrobci plastikových modelů Trumpeter a Dragon, francouzská firma Ironside produkující shortrunové stavebnice a v neposlední řadě jsou to malovýrobci rezinových stavebnic, jako např. LZ models. Jednou z nich byla i dnes již neexistující česká firma MGD Production, která připravila odlévanou stavebnici sovětského obrněného vagónu OB 3 s věží T – 26 (typ 1933) v měřítku 1/35.

Tyto obrněné vozy tvořily součást nových obrněných vlaků Rudé armády stavěných po vpádu německé armády do Sovětského svazu. Celkem jich bylo sestaveno 65. Každý obrněný vlak typu OB-3 se skládal ze čtyř jednotlivých dvounápravových obrněných vozů a panceřované parní lokomotivy řady Ov.


 
Ta byla umístěna uprostřed vlaku. Síla jejího pancíře byla od 30 do 50 mm. Na lokomotivě byla budka velitele obrněného vlaku a pro pozorování bojiště byla vybavená velkým nůžkovým záměrným dalekohledem nebo tankovým panoramatickým dalekohledem a pozorovacími okénky. Pro vnější spojení tam byla k dispozici radiostanice. Na tendru byla umístěna věž protivzdušné ochrany s kulomety DŠK nebo „Maxim“. Jako obrněné vagóny byly využívány dvounápravové, dvacetitunové vozy se sílou pancíře od 30 do 80 mm (pancéřování bylo často vícevrstvé). Pro zvýšení odolnosti boku proti střelám byl pancíř osazován se skosením do 30°. Pancéřové pláty byly našívány na skelet z U profilů a vyztužených úhelníků a spojovaly se pomocí nýtů a šroubů. Každý obrněný vůz byl vybaven kanonem a pěti kulomety (jeden ve věži a další na bocích). Standartní bojový komplet se skládal ze 180 dělových nábojů a 6300 patron, Posádka se skládala z 12 lidí. Pro spojení mezi vagóny a lokomotivou sloužil telefon a dorozumívací vedení lodního typu. Elektrická energie byla získávána pomocí turbogenerátoru, osazeného na lokomotivě. Na počátku roku 1942 dostaly pro posílení protivzdušné obrany vlaky OB-3 protiletadlové obrněné vozy (po jednom na obrněný vlak). Tyto vozy, které nesly označení PVO-4, měly dvě protiletadlové stanoviště.

Tyto vlaky se osvědčily během bojů u Voroněže, Charkova, Stalingradu a na Severním Kavkazu. Mimo palebné podpory vojsk byly vlaky OB-3 často využívány jako protivzdušná obrana železničních uzlů. Ukořistěné vozy byly po opravách používány Wehrmachtem, přičemž některé obrněné vozy OB-3 byly předělány. Byla na nich osazena věž z typizovaných německých obrněných vlaků BP-42 se 75 mm kanónem nebo tam byly osazovány automatické protiletadlové kanóny. V současné době jsou obrněné vlaky kvůli své zranitelnosti překonány. Nicméně i nyní se můžeme s tímto druhem bojové techniky na kolejích setkat.

Ke stavbě jsem měl k dispozici jedny z prvních odlitků, ještě bez originálního obalu a s provizorním návodem ke stavbě. Po vybalení jsem napočítal necelou stovku dílů odlitých z béžového polyuretanu. Stavebnice neobsahuje žádné kovové díly, ani obtiskový aršík. Kvalita dílů, jak velkých, tak i těch nejmenších je velmi vysoká, snese srovnání s nejkvalitnějšími odlévanými stavebnicemi zahraniční provenience.

Prvním krokem stavby bylo odřezání všech dílů od technologických nálitků. Plně k tomu dostačuje žiletková pilka. Tato operace mně zabrala zhruba dvě hodiny. Zarovnání řezů jsem provedl smirkovým papírem a jehlovými pilníky.

Následující kroky stavby tvořila kompletace jednotlivých podsestav. (Korba, věž, podvozek, nápravy, nárazníky a spřáhla). Kromě již uvedeného provizorního návodu jsem měl k dispozici monografie sovětských obrněných vlaků vydaných v Rusku a Německu a také několik fotografií stažených z internetu. Návod ze stavebnice modelu v měřítku 1/72 od ukrajinské firmy UM nelze použít, protože vůbec neodpovídá dostupným fotografiím a navíc je velmi zjednodušený, zvláště ve spodních partiích. Nejdříve jsem díly sestavil nasucho a srovnal lepené plochy tak, aby sedly k sobě co nejlépe a omezilo se tak tmelení. Vzhled takto sestaveného modelu odpovídá svému vzoru jak tvarově, tak i rozměrově. Díky tomu, že rozměrné části (díly korby, věž, její střecha, rám, boční i čelní pancéřové kryty mají osazení, lepení je bez větších problémů. Díly jsem lepil vteřinovým lepidlem španělské firmy Andrea gelové konzistence a některé spoje i dvousložkovým epoxidovým lepidlem. Spoje jsem začisťoval debonderem abych se vyhnul zbytečnému broušení. Tak jsem slepil nápravy, nárazníky, spřáhla a jejich pancéřování, ložiskové domky a jejich vypružení.

Na krajní díly korby jsem přilepil vstupy. Ze dvou dílů krajních a středu jsem slepil korbu. Ty jsem nabodoval vteřinovým lepidlem a spoj jsem zpevnil dvousložkovým epoxidovým lepidlem. Tento spoj jsem nechal vytvrdit 24 hodin.

Následovala věž a protitankový kanón. Dalším krokem byla úprava délky osy nápravy tak, aby ji bylo možno vsadit do ložiskových domků. Zatím nasucho jsem zkompletoval podvozek, před definitivním slepením jsem jeho díly a nápravy nabarvil.

Ke korbě jsem přilepil rám podvozku. Postupoval jsem stejně jako u lepení korby – použil jsem jak vteřínové lepidlo, tak i dvousložkové epoxidové lepidlo. Posledním krokem hrubé stavby bylo přilepení bočních a čelních pancéřových plechů k rámu ve spodní partii vozu.

V této fázi stavby jsem díly v jarové vodě odmastil a nastříkal tmelem ve spreji od Andrei, který je určen pro základní nástřik rezinových a kovových dílů. Nyní jsem podle návodu rozměřil a navrtal vrtáčkem 0,8 mm otvory pro uchycení madel na obou stranách korby – celkem 32 otvorů. Následoval preshading černou matnou barvou Gunze Sangyo.

Teprve nyní jsem nastříkal matnou černou podvozek a nápravy a tyto díly jsem slepil.

Nyní došlo na nastříkání korby a věže tmavězelenou matnou barvou. Protože přesné odstíny barev používaných na ruské bojové technice za války, včetně obrněných vlaků se různí, namíchal jsem vlastní odstín tmavě zelené a korbu a věž jsem nastříkal.

Tato varianta zbarvení je uvedena i v návodu. Ten nám jako druhou možnost nabízí tzv. letní kamufláž (světlezelenou barva) a jako verzi třetí i zimní kamufláž – typickou pro Východní frontu (nátěr smytelnou bílou barvou). Patinu spodní části rámu, náprav a nárazníků se spřáhly jsem provedl pigmenty české firmy Agama a grafitem. Teprve nyní jsem přilepil nápravy k rámu, stejně jako nárazníky a spřáhla. Patinu korby a věže jsem provedl opět pomocí pigmentů od Agamy. Nakonec jsem přilepil 16 madel do korby a hlavně kulometů na zadní stěnu věže a do čtyř střelišť v korbě.

Obrněný vůz jsem umístil na kolejové pole, které nebylo součástí stavebnice. To jsem zhotovil z jednotlivých pražců a kolejových pásů. Protože rozchod kolejí je v Sovětském svazu o 89 mm větší než v Evropě, nemůžeme použít kolejivo z  jiných stavebnic. Tato hodnota činí u modelu 45 mm.

Barevnou úpravu jsem provedl stejně jako u vagónu – s pomocí stříkacího tmelu Andrea, barev Gunze Sanyo a patinátorů Agama. Tím jsem stavbu rezinového modelu obrněného vagónu OB 3 dokončil.

Stavebnici lze doporučit modelářům majícím alespoň základní zkušenosti se stavbou rezinových modelů. Stavební návod je přehledný a pokud se ho budeme držet, nepotkají nás při stavbě žádné záludnosti. Podle svých zkušeností a získaných podkladů, si můžeme model dále upravit, např. zhotovením interiéru vozu, či věže.

Ota Beneš

Květen 30, 2017